Kdo tě postavil poprvé s kouzelnickou hůlkou před obecenstvo?

V osmi letech na školní akademii. Hned další den jsem poprvé soutěžil na Ještědském Krystalu v Liberci, kde jsem získal cenu nejmladšího účastníka. Mým učitelem byl profesionální kouzelník pan Libor Krátký.

Nejde o laciný koníček a člověk k tomu musí mít i dispozice?

Mezi nejlevnější koníčky kouzlení opravdu nepatří, řádově se ceny rekvizit, kostýmů, kongresů a soutěží pohybují až do desetitisíců. Musím si dávat pozor na prsty, na ruce, prostě na zdraví. Každého zrušeného vystoupení je škoda. Mrzí mě, když musím kvůli nemoci někoho zklamat. Zatím se to stalo jen jednou. Už mě pár věcí vytočilo, ale nikdy bych s tím nepřestal.

V Čechách je velká konkurence, panuje rivalita?

V Česku je samozřejmě také rivalita. V zahraničí je to na úplně jiné úrovni, vyšší, náročnější, a to nejen po stránce kouzel, kostýmů, ale i cenově. Občasná rivalita je, ale je to spíš taková přátelská rivalita.

Nejde donekonečna vymýšlet novinky, kam chodíš na inspiraci?

Nové triky sice vznikají, ale jen pro diváka. Spousta triků existuje už stovky let, jen se dají do jiného kabátu. Vymyslet nové kouzlo dá někdy práci i mnoho let.

A co zisk mezinárodních ostruh, čarování nezná hranic.

V Hamburku jsem měl nedávno dvě vystoupení. Skončil jsem šestý mezi pětadvaceti skoroprofíky. Viděl jsem tam fakt špičková čísla, mají už jiný styl magie, jsou tak o pár kroků vpředu. A za měsíc jedu na kongres do Rakouska, s ním mě začátkem školního roku čekají nominační závody na mistrovství Německa.

Co dál? Profesionální kouzelník nebo řádné zaměstnání?

Od září budu mít spoustu práce na gymnáziu U Balvanu. Na podzim mě čeká mnoho soutěží. Start nebude snadný. Budu se muset smekat ve škole i v čarování. Rád bych se v budoucnu kouzlením živil.