Představujete svou novou knihu Zapadá.Kov. O čem pojednává?

Jsem místní patriot, takže popisuje drobné konkrétní životní situace obyvatel Železného Brodu. Spíše úsměvně se dívá na problematiku recyklace a zidealizovaný život bezdomovců, jak se snaží žít rovně a třeba nekrást. Mým přáním je, aby působila jako zábavná a poučná četba pro všechny věkové kategorie.

Jak jste začínal psát, a kam jste došel? Kolik knih jste vydal?

Už ve třinácti mi vyšla vánoční povídka Já a můj kapr v Jabloneckých novinách, jinak jsem za minulého režimu psal spíše do šuplíku. Vydal jsem asi sedm osm samizdatů. A pak jsem přispíval do Železnobrodského zpravodaje, znovu do Jabloneckých novin, těsně po revoluci jsem vydal knihu Po škole s Ámosem, což byla syntéza fiktivního rozhovoru s duchem Jana Ámose Komenského. V Pojizerských novinách vycházel i první díl Zapadá.Kov, který jsem nyní rozšířil o další dva tematické díly a vydal. Nové díly jsou tematicky odlišné, ale řeší podobnou tematiku. Oslovili mě i z Bzovského okrašlovacího spolku, jestli bych jim nedával drobné povídky se vztahem k obci na jejich internetové stránky.

Připravujete vydání dalších knih, třeba těch samizdatových?

Tým, do kterého patří ještě ilustrátor Stanislav Pelikán a organizátor Tomáš Kestner připravuje vydání Bláznoléček, které jsem už kdysi vydal. Velká nakladatelství neobíháme, a tak jsme rádi, že knihu chce pomoci vydat Zdeněk Lhotský, mohu říci můj mecenáš. K oficiální publicitě jsem měl negativní vztah, což se už změnilo. Ale pokud nejste velikán, knihy vás neuživí.

Jak se tedy živíte, jak trávíte čas, když nepíšete?

Jsem invalidní důchodce, sbírám kovy, houby, borůvky na cigára. Hraju alcofolk na kytaru s punkovou kapelou Východ z nouze, jsem členem fotbalových fanoušků železnobrodských Grázlů. Miluju život.