Pohřební služby, krematoria a hrobníky provází řada mýtů a předsudků. Jak je to ve skutečnosti?
V první řadě je to velmi náročné a složité na psychiku člověka. Setkáváme se s lidmi, kteří k nám chodí zahlceni bolestí a smutkem. Nejdůležitější je umění naslouchat. V lidech stále zůstávají zažité názvy, jako havrani nebo funebráci. Podnikání má velmi přísná pravidla, protože se stále pohybujeme kolem bolesti a neštěstí. Většina povídaček a historek, které již desítky let kolují mezi lidmi, jsou právě jen ty mýty a předsudky.
Jaká je pracovní doba v tomto oboru?
Jako majitel neznám dovolenou a pracovní doba je non stop. Lidé mně volají bez ohledu na čas. Nelze nic plánovat, rozvrhnout si pracovní dobu. Smrt si nevybírá ani místo, ani čas. Jezdíme všude, i do nepřístupných horských oblastí. Dnes lidé umírají mnohem častěji doma, u svých blízkých, v místech, kde prožili svůj život.
Projevuje se i v pohřebnictví konkurenční boj?
Tam, kde je službami přehuštěno, jsou někdy praktiky opravdu hrozné. Tady se nic takového neděje. Jenom mi vadí, že některé nemocnice nebo domovy důchodců nedodržují zákony. Dělají různou formou reklamu některé z firem. Je to zakázané a neetické.⋌