V práci jste víc ředitel, manažer, úředník nebo strejda?

Dá se říci, že od každého tak trochu. Základní otázka je, zda jsem víc manažer nebo úředník. Obě tyto funkce zastávat musím, a je potřeba dávat si pozor, aby fungoval rozumný poměr mezi vším, čím v jabloneckém Dětském domově jsem. Samozřejmě, že jsem také speciální pedagog, a pro děti strejda. Důležité je nenechat se převálcovat, abych nezůstal třeba jen manažerem.

Jaké jsou děti, které do dětského domova přicházejí. Máte nějaké “škatulky“, kam je řadíte?

Neplatí zažité klišé, že jde o opuštěné a zakřiknuté děti. S vývojem společnosti se vyvíjejí i ony. Každé dítě má své problémy, starosti a hledá své řešení. To znamená, že se ke každému musí přistupovat individuálně. Dalším, často zažitým názorem je druhý extrém. To znamená, že lidé vnímají děti z domovů jako gaunery a zločince, že na oknech by měly být mříže a uvnitř dozorci. Bohužel, někdy to takto vnímá například i policie. Chyba je spíše v systému. Často jsou děti umístěny do zařízení, ve kterém by nemusely být. Například v té době nebylo místo v mírnějším režimu.

Co by jabloneckému Dětskému domovu nejvíce pomohlo, co je pro vás jako manažera největší problém současnosti?

To je opravdu těžká otázka. Nebo spíš je těžké na ni odpovědět, pokud mám upřednostnit jedinou věc. Ale nejvíc nás asi trápí prostorová otázka. Velký problém je ve fungování domova, když prostorové dispozice to de facto podle zákona neumožňují.

Takže byste potřebovali peníze na rekonstrukci nebo spíš nový objekt?

Tak tyto otázky patří k sobě. Pomohlo by samozřejmě obojí.