Kde čerpáte náměty? Vycházejí alespoň některé z Vašeho soukromého života?

To ani ne. V podstatě si všechno vymýšlím. Nemám moc času někam chodit, většinu věcí dělám doma od stolu. Některé nápady možná mimoděk pochytím v televizi, kterou mám při práci puštěnou. Většinou zpravodajství nebo nějaké dokumenty.

Mají kreslíři vtipů také tvůrčí krizi?

Krize přichází pokaždé, když se musím delší dobu věnovat něčemu jinému. Po dvou měsících je těžké se znovu vrátit do standardního tempa.
Pamatujete si všechny kresby? Poznal byste napodobeninu?
Je to zvláštní, ale pamatuji. Je to něco jiného než jenom psát. Když musím nakreslit a vybarvit obrázek, tak mi víc utkví v paměti. Když mi nějaký ukážete, tak vám téměř s jistotou řeknu, kdy a kde jsem ho maloval. A také v jaké knize vyšel. Ale sázet se nebudu. Těch obrázků je hodně a stále přibývají. Tak bych to snad raději upřesnil. Určitě si jich pamatuji devadesát procent.

Z jakých vzdálených koutů planety přišly ohlasy na vtipy?

Přicházejí, a z různých zemí. Mám ohlasy z Belgie, Austrálie i Ameriky. Ten nejkurióznější telefonát jsem zažil ale z Vietnamu. Volal mi Felix Slováček, že je v nějaké restauraci, prý si musel odskočit na toaletu. Tam nevěřil svým očím. Na zdi visely moje vtipy s vietnamskými texty. Smál se, až se opravdu za břicho popadal. Takže i v takové galerii visí moje obrázky.