Sbírání historických aut je pro obyvatele Studence velkým koníčkem. „Jsme takový unikát. Nemyslím si, že by nějaká jiná vesnice v republice měla tolik veteránistů na takové úrovni,“ říká starosta Tomáš Chrtek.

Příkladem takového sběratele je sedmdesátiletý Zdeněk Máslo. Ten vlastní nejstarší automobil, který jezdil v obci, Tatru 57 z roku 1935. V roce 1978 ji koupil za patnáct stovek. „Je to polokabriolet. Jde o jediné takto staré dochované auto ve Studenci. V roce 1935 koupil tatru učitel Holec, od té doby byla ve Studenci. Když pan učitel zemřel, auto zdědila dcera a prodali ho Petru Mečířovi. Od něj jsem ho koupil v roce 1978, tenkrát za patnáct stovek,“ popisuje, jak se dostal k nejstaršímu místnímu vozu.

Třicet let dřímala legendární tatrovka zaházená v kůlně, až pak ji Zdeněk Máslo vytáhl a opravil. Pět let s ní dokonce jezdil denně do práce. To bylo pozdvižení! „Vrazil jsem ale do ní 650 tisíc korun,“ poukazuje na to, že nejde o laciný špás.

„Mám ještě motorky, skútry nebo Škodu Felicii z roku 1961. Do ní jsem nastrkal za ty roky půl milionu," oklepe se při počtech, co ho stojí drahý koníček. "Utěšuju se tím, že už 28 roků nekouřím. Když si vezmete, kolik dnes dají lidi za cigarety, to může znamenat ušetření zhruba 40 tisíc ročně. No a za těch 28 let to je víc jak milion. Takže ještě šetřím,“ rozesměje se.

Na místě byla otázka, co na to manželka? Zdeněk Máslo s odpovědí neváhá: „Manželka je ráda, že nechodím za ženskýma a do hospody.“ A se šibalským úsměvem dodá: „Piju doma v garáži.“

Při sobotní soutěži Studenecké míle usedl za volat historické Tatry 57, o 26 let mladší Škodu Felicii přenechal vnučkám. „Do hrobu si auta nevezmu, protože je zakázané si tam něco brát. Rakev nemá kapsy. Tak ať se s tím naučí jezdit,“ originálně vysvětluje nástup mladší generace.

Garážové hobby

Podle starosty Studence Tomáše Chrtka, který je zároveň hlavním organizátorem Studeneckých mílí, nastartovala zvýšený zájem o veterány právě soutěž historických vozů. „Díky tomu se hodně lidí začalo veterány zabývat,“ myslí si.

„Žijí tím celoročně. Člověk musí být do toho trochu blázen. Hlavní motivací je soutěž a kamarádství. Scházíme se hlavně v garážích,“ říká Tomáš Chrtek.

Bylo to patrné i v sobotu, kdy se nejvíce vozů prezentovalo ze Studence. „Bylo jich třicet. Kdyby lidi ve Studenci vytáhli všechny historické stroje, co mají, tak sami naplníme celou startovní listinu, pro kterou máme kapacitu dvě stě zúčastněných vozů. Když vás to chytne, tak už se tomu prostě musíte věnovat,“ dodává.

Veteránská soutěž v lidech pevně zakořenila, vyjížďku si neodepřeli ani v době covidu. „Poslední dva ročníky proběhly při soukromých samostatných vyjížďkách. Někteří účastníci dřívějších ročníků přijeli do místního hotelu a objeli si trať, i když se hromadná soutěž nekonala. Chybělo jim to,“ přiznává Chrtek. Studenec je prostě veterány pověstný a posedlý.