„Je to první ročník, a tak máme trochu problémy s účastí. Přijelo osm závodníků,“ řekl jeden z pořadatelů Pavel Dostál. Navíc se přidalo deštivé počasí. „To je asi ten pověstný zákon schválnosti. Jezdit se dá, ale pro diváky to není příjemné,“ dodal Pavel Dostál.
Diváci se krčili pod instalovaným altánkem a sledovali dění na vodě. Ti dospělí komentovali průběh závodu, ale děti se zajímaly o modely na suchu. K těm se mohly přiblížit a pod dohledem modelářů si na ně i sáhnout.
„Podobnou mám doma. Jezdím s ní ve vaně,“ řekl čtyřletý Tomášek. Smutně přiznal, že ta jeho lodička nemá motor a dálkové řízení.
Trať pro závodníky je vytyčená bójkami. Do nich musí lodě najíždět v předem stanoveném kurzu. Každý dotek znamená ztrátu bodů. „Když se lodě dotknou bójky, ztrácí třetinu bodů za čistý průjezd,“ řekl spolupořadatel Zdeněk Tomášek z Klubu lodních modelářů Admirál Jablonec.
V průběhu závodu se počasí zhoršovalo. V jeden moment začaly padat kroupy. Závod se na chvíli musel přerušit. „Vyn〜dejte, kluci, ty modely z vody,“ zaveleli pořadatelé.
Nejmladšímu modeláři bylo šest let. Porovnat kvalitu svého modelu a zručnost při navigaci přijel až z Mladé Boleslavi.
„Máme připravenou ještě jednu kategorii. To jsou lodě, které jezdí přímo. Neřídí se vysílačkou,“ dodal Zdeněk Tomášek. S přibývajícím deštěm ale již nevěřil, že se v této kategorii bude soutěžit.
Tento koníček není levný, ale především jde o stovky hodin práce. A kluci by se neobešli bez pomoci tatínků a maminek. Většinou rodiny vyjíždějí na závody lodních modelářů jako celý tým. Kluci jako závodníci, tátové zajišťují vyladění motorů a servis. Maminky se starají o žaludky celého týmu.
„Musíme přiznat, že účast je nízká. To je bolest každého prvního ročníku. Příští rok by to již mělo být rozhodně lepší,“ zhodnotil akci Pavel Dostál.