V srpnu se změnilo zadání projektu. Do prostor fary se přesune galerie My, která dosud sídlila v jablonecké radnici, stejně tak Informační centrum.

„V uvolněných prostorách plánujeme vybudování takzvaného prvnímu kontaktnímu místu. Bezbariérově přístupný prostor by nabídl základní a jednoduchou agendu, která by se dala řešit na místě, například stavebního úřadu,“ vysvětlil Petr Vobořil, místostarosta Jablonce.

Stěhování navýší rozpočet rekonstrukce zřejmě až o tři miliony korun.

Změna projektu získala posvěcení poskytovatele dotace. Vícenáklady ale zaplatí město ze svého rozpočtu. A rekonstrukce se protáhne.

Barva? Asi modrá

Jablonečtí zastupitelé nyní diskutují o barvě fasády, která se bude realizovat v příštím roce. „Ve dvacátých a třicátých letech byla fara modrá,“ tlumočil slova památkářů Roman Král, ředitel Jabloneckého informačního a kulturního centra, které má rekonstrukci takříkajíc pod palcem.

Barva je to však podle některých zastupitelů příliš výrazná. „Natolik, že o ní jistě proběhne i laická diskuse,“ popsal Vobořil.

Okna budou z venku zlatavě okrová. „Okenice zevnitř ale zůstanou původní,“ doplnila Lea Machurová z centra, která má rekonstrukci fary přímo na starosti.

Velikou proměnou projde i zahrada domu. „Zadáním je, aby co nejvíce odpovídala zahradám u far, jak tomu bylo v minulosti,“ poznamenala Machurová. K zadnímu traktu zároveň povede cesta, ukončená nástupem do výtahu. Ten bude uložen k jediné nově přistavěné části, ve skleněném pouzdře.

Historický objekt, v němž od roku 1966 žili manželé Scheybalovi, je státem chráněná památka. Oba národopisci z bývalé fary vytvořili již během svého života neoficiální centrum umělecké tvorby, sběratelské a dokumentační činnosti. Po jejich smrti získalo faru od státu město.

Ve faře bude po opravě turistické a informační centrum, památník manželů Scheybalových, galerie My, spolková a víceúčelová místnost, místní depozitář a elektronická badatelna umožňující přístup k uloženým sbírkovým souborům.

Půda a broučci

„Když jsme přišli na půdu, lekli jsme se. Celá byla zarovnaná vším možným, počínaje třeba obaly od sýrů přes sklenice od káv až po hodnotné věci. V první chvíli jsme si říkali, že tohle snad nemůžeme roztřídit,“ vzpomíná Machurová.

Problémem byli i malí broučci, kteří se po objektu rojili. „Museli jsme celý dům vyplynovat. Pak už byl pokoj,“ popsala Machurová.

I archeologický průzkum přinesl mnohá překvapení. Například nález původního ohniště v černé kuchyni a úplný půdorys kachlových kamen ve vedlejší světnici.

V místnosti situované na sever odhalili archeologové skutečnou raritu. Trezor z 18. století. Pod odkrytou podlahou se otevřel hluboký, téměř dva metry dlouhý prostor mezi podlahou a stropem. „Přesně takový půdorys měla hrobka u kostela sv. Anny. „Zda měl skrývat poklad, cenné dokumenty, či dokonce lidi, zatím neví. Na základě stavebního průzkumu určíme přesně dataci. Ale takhle unikátní nález nenajdete na sever od Prahy,“ sdělil archeolog Petr Brestovanský ze Severočeského muzea v Liberci.

Hrozba havárie

Při rekonstrukci a odkrytí základů stavby přišli stavebníci na znepokojující zjištění. Dům byl postaven přímo na žulovém podkladu, který se za staletí doslova rozpadl. „Dům se začal naklánět ze svahu, ve zdivu se tvořily trhliny a hrozilo zřícení. Složitým průzkumem a pracemi se hrozbu podařilo zvládnout,“ popsala Machurová. Bohužel, znamenalo to citelný zásah do jedné z přízemních místností. Betonovým věncem byla zvýšena podlaha a rozšířeny obvodové zdi.

Staticky opraveny musely být i klenuté stropy v přízemí. Malta byla zvětralá a ze spárů se drolila.