Starší ženu zničehonic začíná brnět tvář. Lekne se a chce si na ni sáhnout. Jenže ejhle, nejde to. Pravá ruka se nehýbe. Ani noha. Chce si zavolat pomoc, ale nemůže mluvit. Vidí rozmazaně. Má to štěstí, že se jí podaří alespoň vyloudit ze sebe zvuky, které postaví do pozoru jejího manžela ve vedlejší místnosti. Toho okamžitě po zběžném omrknutí ženy napadne jedno slovo – mrtvička. A volá ihned záchranku. A právě včasná lékařská pomoc je v případě cévní mozkové příhody nejdůležitější.

Síť po celé ČR

„Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo po celé republice vybudovat síť center, které se na léčbu akutních stavů po mozkových příhodách budou specializovat. Podle předběžných informací by se liberecká nemocnice měla stát jednou z těch deseti až dvanácti, kde iktuscentra vzniknou,“ uvádí Luděk Nečesaný, generální ředitel nemocnice.

Pro úspěšnou léčbu je nejleší, když se člověk, kterého mrtvička postihla, dostane do rukou odborníků co nejdříve. Jako nejzazší mez považují lékaři tři hodiny. „V Libereckém kraji zasáhne cévní mozková příhoda ročně na dva tisíce lidí. Do liberecké nemocnice se z nich dostane přibližně šest stovek,“ vyčísluje ředitel. Pokud by nemocnice ve městě získala statut iktuscentra, spádově by pod ni spadali pacienti z celého kraje.

Pro nemocnici to bude znamenat přibližně padesátimilionovou investici na vybudování necelé dvacítky lůžek pro intenzivní léčbu a na úpravy neurochirurgických sálů. Plus přístrojové dovybavení.

„Síť iktuscenter považuji za krok správným směrem. Mohu posoudit podle traumacenter, které již fungují. Každý pacient by měl dostat stejnou šanci a rozdíl při léčbě ve specializovaných centrech nebo v jiných zdravotnických zařízení je jako rozdíl v jízdě Mercedesem nebo Trabantem,“ přirovnal Jaroslav Šrám, zástupce přednosty traumacentra liberecké nemocnice.

Šance pro další

Mimo to pak například Martin Zítek, lékařský ředitel nemocnice vidí ve vzniku centra zároveň i šance pro jiná zdravotnická zařízení v kraji. Ta by se podle jeho slov mohla zaměřit na rehabilitační programy pro následnou péči o pacienty po mrtvičce. Těch je totiž po celé republice jako šafránu. Své o tom ví Jana z Liberce, která se snaží najít vhodné místo, kde by pomohli její mamince.

„Pobyt na rehabilitačním oddělení je limitovaný platbami pojišťovny. Maminka se z mrtvičky jakžtakž vzmátořila, potřebovala by však další intenzivní rehabilitaci. Zatím jsme objevili jen dvě pracoviště, kam bychom mohli maminku umístit, přičemž jedno je v Chotěboři a další pak v Beskydech, což je daleko,“ uvádí Jana s tím, že hledají něco blíže Liberci.