Louky kolem Horního Maxova trochu osiřely. Velká smečka dvaceti psů vtěsnána do speciálního přívěsu, na němž jsou připevněny i saně, je už v tomto momentě daleko na severu. Česká musherka Jana Henychová se připravuje na závody ve Švédsku. Stihli jsme ji ještě před Vánoci při balení celé výpravy.

Jak bude vypadat vaše aktuální sezóna?

Vzhledem k podmínkám, které panují zde v Jizerkách, ať už jde o málo sněhu nebo množství lyžařů, jsem velice ráda, že mám možnost již třetím rokem odjet v zimě na tři měsíce do Švédska. Jezdím na místo kousek od Idre (30 kilometrů od Norských hranic). Zde mohu natrénovat dostatečné množství kilometrů v okruzích až sto padesát kilometrů dlouhých. A na rozdíl od Norska se zde mohou používat skútry. Nemusím si tedy tratě sama prošlapávat.

Po Novém roce mě čekají dva závody na 1000 kilometrů v Norsku. Znovu se tedy chystám na Finnmarkslopet. Do jeho cíle jsem dojela již v roce 2009, nyní bych ho ale chtěla jet v lepším nasazení. Tehdy jsem strávila příliš času v check- pointech. Teď bych ráda jela alespoň o dvacet čtyři hodin rychleji. A jestli dojedu do cíle, to se uvidí.

Jak vypadají vaše tréninky?

Trénuji s dvaceti psy po dvou týmech. Závody pak jezdím se čtrnácti nebo šestnácti psy. Ovšem všichni musí být ve skvělé fyzické i výživové kondici a projít veterinární prohlídkou, jinak na start nemohou. V létě se moc trénovat nedá, limitní teplota pro polární psy, jako jsou husky, je patnáct stupňů. Začínáme tedy vždy na podzim, kdy vyjíždíme v šest ráno. Tehdy jezdíme pouze krátké vzdálenosti pro nácvik dovedností.

Psi tahají káru, na které je pytel s kamením, aby psi pořádně „nasvalili". Jak teploty klesají, tratě se prodlužují a poslední dny před odjezdem do Švédska běhají psi každý den 17 kilometrů. Jakmile přejdeme na sníh, délka se ihned zdvojnásobí a namísto káry přicházejí na řadu sáně.

Máte nějaký dlouhodobý vysněný cíl?

Mým hlavním cílem je Iditarot, nejdelší závod psích spřežení na světě, který se jede na Aljašce. Jeho délka je přesně tisíc mil, tedy asi šestnáct set kilometrů. Nominace na tento závod mám díky účasti na některých závodech splněné. Myslím, že nyní mám i nejlépe připravené psy. Iditarot je tedy takový vrchol, na který bych chtěla dosáhnout. Ale bude to hodně náročné i po finanční stránce.

Jak trávíte se psy Vánoce?

Již třetím rokem je slavíme ve Švédsku. Snažím se pejskům vytvořit vánoční atmosféru, ale pro ně je to spojené hlavně s obžerstvím. Bývávaly časy, kdy jsem měla jen deset psů a uvařila jsem ve velkém hrnci každému jednu slepici, teď už ale tak velký hrnec nemám. Mám štěstí, že mě nic netlačí do hektického úklidu a podobně. Já kupříkladu uklízím na jaře, kdy je po sezoně. Teď na to nemám čas. Myslím si, že Vánoce by měly být spíše časem pro zamyšlení a poděkování a prostor pro klid.

Vedle závodění se věnujete i husky škole, co tedy pro zájemce nabízíte?

Jedná se o různé akce. Na jaře to jsou hlavně exkurze a přednášky pro školy v přírodě, v létě pak tábory. A jsem moc ráda, že jsou děti, které se ke mně rok co rok vracejí. Na podzim se pak zaměřujeme na dogtrekking, tedy výlety se psy, ježdění na kárách nebo koloběžkách.

Vedle řady úspěchů jste některé závody nedokončila, z jakých důvodů?

V roce 2011 to bylo ze zdravotních důvodů pejsků. A loni jsem na start postavila nový tým, ale psi byli v té době ještě moc mladí. Byla to pro ně však skvělá zkušenost.