V pondělí jsem zavolal Pavlu Štěrbovi, který je jedním ze dvou hlavních elektrikářů Benátské noci a náhodou bydlí ve stejné vesničce co já. Předem jsme byli domluveni, že bych rád poznal zákulisí obřího festivalu zase z jiné strany. Rok se sešel s rokem.

Před dvěma lety jsem rozebíral v noci z neděle na pondělí velké pódium, letos jsem se rozhodl, i díky známému elektrikáři, vyzkoušet přípravy.

„Tak co, makáte? Kdy můžu dorazit,“ ptal jsem do telefonu. „Přijeď, už makáme naplno. Ráno jsme tady na sedmou,“ pozval mne Pavel Štěrba. Zbývalo vše jen dovolit u Pavla Mikeze, hlavního pořadatele Benátské noci. „Žádný problém, můžete kdykoliv,“ podla ústní povolení a já šel vyhrabat montérky.

Napichujeme, motáme

Do areálu jsem dorazil dnes, tedy v úterý 26. července, kolem půl osmé, doma jsem nemohl najít doklady. Pavla Štěrbu a jeho tříčlennou partu (Jirku, Pavla a Marka) potkávám skoro na druhé straně areálu, v místech, kde roste umývárna a kam přivezou toalety.

„Napichujeme“ kabely do rozvaděčů, které jsou tady celoročně připraveny. Kabely pak vedou ještě do dalších rozvaděčů, kam se dá již „píchnout“ klasických „dvěstědvacet“. Třeba na chlazení nebo na ohřívání.

Vše má svůj pevný řád. Spojky kabelů musíme omotávat igelitovou fólií, kabely se roztahují podle plánku stanů, podle toho, jaký bude mít ten který stan odběr. „Tady bude dlouhá řada stánků, napojený na tuhle větev bude i taneční stan. To znamená velký odběr. Natáhneme tady silnější,“ ukazuje Štěrba.

Vosy a pódia

Plastové rozvaděče stojící na místě celý rok mnohdy skrývají nepříjemná překvapení. „Copak škvoři, ty jsou všude, ale na vosy jsem si musel naučit vozit sprej,“ ukazuje Štěrba do jednoho rozvaděče, kde jsou vosí hnízda rovnou dvě.

Kolem deváté hodiny již tak živým areálem proběhne vlna vzrušení. Na místo dorazily obě obří pódia. Na místě, kde mají stát se to hned začne hemžit jako v mraveništi. Za chvíli stojí hrubé kostry.

Pavel Štěrba mi ukazuje rozvaděč, který se od ostatních liší. „To je právě pro pódia. Každý si vezme tak dvě stě kilowat jen na hudbu, světla nejméně o padesát víc. Sám jsem ho stavěl,“ ukazuje vnitřek rozvaděče, kde se to silnými kabely jen hemží. Jeho hlavní gró je z podstavce sundavatelné, přece jen se jedná o dost drahou věcičku.

Zaujalo mne, že na dně nástavce vidím lopatky větráčku. „Když je velký odběr elektřiny, jsou jističe horké. Jo, tímhle se chladí,“ vysvětluje a ukazuje mi tlačítko, kterým se větrání ovládá.

Lávka s koupelí

Do areálu přijíždí i lávka, která spojí levý a pravý břeh Jizery v zadní části areálu. Jdeme se na chlapy podívat. Dělníci musí při stavbě do vody. A ta je po nedávných deštích nejen dost zakalená, ale hlavně pěkně studená. „To je zima,“ cedí skrz zuby muž stojící ve vodě do půl pasu. Smějeme se a odcházíme dál pracovat. Sotva uděláme pár kroků, od lávky se ozve hurónský řev. Chlapík evidentně spadl do vody celý. Smějeme se ještě víc.

Rozbalujeme desítka a stovky metrů kabelů. Problém nastává se zapojením stanů na druhé straně, dále od Jizery. Silný proud bude tažen kabelem, který se ale musí napojovat, protože dlouhý prostě není. „Spojky se musí pořádně zaizolovat a zakopat do země,“ vysvětluje Štěrba.

Je čas oběda a já se s chlapy loučím. Pro Pavla Štěrbu ze Bzí a Jiřího Pekaře z Líšného práce zdaleka nekončí. Spolu s dalším Pavlem a mladým Markem roztahají elektřinu všude tam, kde je podle plánků potřeba, nainstalují i svítidla. Před stany, pokladny, do kempu …

Šichta pak pro oba mistry elektrikářské začne v pátek, se začátkem festivalu. „To jsme tady oba dvacet čtyři hodin. Všechno musí klapat. V sobotu se už střídáme. Hned v neděli večer nám ale začíná další práce. Uklidíme rozvaděče a ráno hurá na kabely,“ doplnil Štěrba.