Je to pro vás jako první třída. Vstupujete do nepoznaného?
Dalo by se to k tomu přirovnat. I já jsem plna očekávání., i když mám nějaké představy.
Sociální sféra vám ale vůbec není cizí.
Těžko porovnávat mé předchozí pozice, ale na radnici jsem pracovala v odboru sociální péče a zdravotnictví. Stále jsem členkou řídící skupiny komunitního plánování.
V oboru jste dlouho, myslíte, že se změnil přístup rodin ke svým seniorům?
Určitě se o tom více mluví. Je to problém, který se stal více veřejným. Více se mluví o potřebě služeb či péči rodiny, ale pochopitelně hodně záleží na ekonomických možnostech jednotlivých rodin. Je proto dobře, že funguje terénní pečovatelská služba.
Pokud by se ještě více staraly rodiny v kombinaci s terénní službou, vy byste tu měli prázdno.
To asi nenastane. Toto zařízení by mělo začít fungovat ve chvíli, kdy lidé potřebují čtyřiadvacetihodinovou zdravotní péči, kterou už rodina nemůže zabezpečit, i kdyby sebevíc chtěla.
Zpět k vašemu nástupu. Odcházející ředitelka Dagmar Křížová tu nastavila velmi vysokou laťku ve všech směrech.
Určitě jsem si nepředstavovala, že půjde o lehkou práci. Domnívám se, že stále je na čem pracovat a pořád je, kam tu laťku sunout. Je to proces, který nemůže nikdy skončit. Práce s lidmi jako taková se stále musí vyvíjet dál.
Počítáte s pracovním dnem, který má „pětadvacet“ hodin?
S tím počítám a na to se docela těším. Prozatím jsem měla vždy to štěstí, že jsem dělala práci, která mne bavila. Když mne práce baví, tak si čas až zas tolik nehlídám.
