Když už chlap do něčeho jde, a často, jak všichni víme, hlava nehlava, měl by prostě přijmout i následky se stejnou hrdostí, s jakou se hlásí k silnější polovině lidstva.
Pro úplně obyčejného člověka není příliš velký rozdíl, zda jej za výtržníka označí soud nebo úředník u přestupkového řízení. Oboje totiž pro něj znamená, že má z ostudy kabát až na paty. Část z těch, kteří události sledují od počátku, si říká: „Konečně na něj došlo.“ Část lidí se celé věci poťouchle směje, další nevěřícně kroutí hlavou a do toho člověka by to neřekli. Takový slušný kluk, co se postavil za lidi na dráze, se přece nepere.
Co konstatoval soud? Zvýšeným hlasem napomenul chodce, který přešel plastovou dopravní značku a ptal se ho, proč to dělá. Chodec se omlouval, že to bylo neúmyslné a J. B. k němu přistoupil a strkal do něho oběma rukama i přesto, že v jedné držel příruční kufřík a poté chodce fyzicky napadl tak, že ho udeřil otevřenou dlaní přes levou tvář. Na pomoc z protějšího chodníku přispěchavší muž dostal také. Vzájemně se napadli pěstmi, drželi se za oděv a spadli na zem. Prostě si dali po „papuli“. Tak chlapi, když se perete, přijměte trest také jako chlapi. Jen ženské ječí: To ona, já nic.