Právě sem se vypravili ve čtvrtek deváťáci ze ZŠ Mozartova v rámci rozsáhlého projektu k 17. listopadu. „V archivu ale najdete o Jablonci zmínky o několik set let starší,“ poznamenal jeho ředitel Jan Kašpar.

Žáky přece jen více zajímala historie podstatně mladší. Listovali nejen novinami a dalšími archiváliemi, ale podívali se i na filmový snímek z otevření jejich školy v sedmdesátých letech.

Úsměv na rtech u dětí vzbudila ukázka předchůdce posuvného měřítka. „Kalkulačky nám tehdy půjčili jen na chvíli,“ popsal ředitel vlastní zkušenosti.

Vedle dalších akcí projektu, který vytvořila Blanka Bílková, instalovali v prostorách školy panely s osobnostmi Sametové revoluce – politika, kultura a sport ve sbírkách Michala Polmana.

Takoví jsme byli… a naše děti?

Bez mobilů, bez internetu, bez Facebooku – tak v tom jsme před rokem 1989 žili. Říkáte si, 20 let není tak moc. Pro děti doba ledová

Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných
mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká,
Byť hrom však bil a mráz nám v
kosti vál –
Toť jenom česká hudba odvěká,
My při ní půjdem kupředu – dál,
jen dál!
Jan Neruda: Jen dál

Co dětem říkají slova, která patřila ke koloritu socialismu:

Co byly „důchodky“?
Alice Avci: „To byly boty, ale rodiče je nepoužívají.
Pavel Děkan: „Já si myslím, že to jsou kožené boty.“

Co byla „dederonka“?
Pavel Děkan: „To byl nějaký účes, asi drdol.“
Helena Matviaková: „Nebo nějaké jídlo, možná zelenina, ale ne moc populární.“
Karolína Matějková: „Určitě oblíbený účes.

Co to byl „vekslák“?
Alice Avci: „Ten, co se flákal. Třeba i chodil za školu.“
Nikolas Neuman: „Policista.“
Jakub Šádek: „Policista, nejspíš z STB.
Veronika Adamcová: „Nějaký policista.“

Co byl „hubertus“?
Tomáš Šefl: „Člověk, který často měnil ženské.“
Karolína Matějková: „To bude jídlo, ale netuším, jaké.“
Pavel Děkan: „To byla značka nějaké firmy.“

Co byly „číny“?
Dominika Šperlová: „Myslím, že kalhoty.“
Alice Avci: „Byly to kalhoty, džíny, které se přejmenovaly na číny.“
Pavel Děkan: „To určitě byly nějaké boty.“
Jakub Šádek: „Nebylo to čínské pero?“

Co byla „šestsettrojka“?
Alice Avci: „Nelegální zbraň, kterou drželi teroristé.“
Helena Matviaková: „Ne, to musela být legální zbraň, která se mohla prodávat.“

Co byly „plísňáky“?
Karolína Matějková: „Sýry.“
Tomáš Štefl: „Rozhodně plísňové sýry.“
Alice Avci: „Zničené boty, které už plesniví.“
Pavel Děkan: „Oblečení. Kalhoty nebo kabáty.“

Co byly „kandaháry“?
Alice Avci: „Kalhoty? Nebo jiné oblečení?“
Nikolas Neuman: „Účes.“
Dominika Šperlová: „Auto, které vůbec nebylo populární“
Helena Matviaková: „Spodní prádlo.“
Veronika Adamcová: „Boty, například botasy.“

Co byly „jarmily“?
Helena Matviaková: „Bonbony. Něco jako karamely.“
Alice Avci: „Ne, to jsou cvičky. Takové ty bílé s gumovým páskem.“

Co byly „pionýrky?“
Alice Avci: „Něco jako tábor.“
Helena Matviaková: „Skautky a tak.“
Tomáš Šefl: „Nějaký ženský?“

Co byly „koně“?
Veronika Adamcová: „Asi ty v autě pod kapotou.“
Karolína Matějková: „Nebyly to boty na koně?“
Jakub Šádek: „Houpací kůň.“

Co byl lančmít?
Dominika Šperlová: „To je maso v konzervě. Dáváme ho do špaget.“
Alice Avci: „Jo, je to maso v konzervě. Mamka ho ještě teď vaří.“
Veronika Adamcová: „Mají pravdu. Maso v konzervách.“