Přehledně, graficky výrazně, doplněné množstvím historických dokumentů i fotografií, včetně současných snímků, seskupené informace o Metznerově kašně na Horním náměstí předložili jablonečtí a kaufbaurenští studenti v projektu Kdyby kašna mohla vyprávět. Mapují i příběh její sochy. Celý komplex se po peripetiích nadobro přemístil v šedesátých letech za odsunutými krajany do Neugablonz.
Cílem je vnést do celého příběhu Rüdigera nový pohled. „Právě s ním mohou přijít mladí lidé, studenti. Máme s takovou spoluprací velké zkušenosti," uvedla Eva Haupt, ředitelka Jizerskohorského muzea z Neugablonz, které bylo nositelem projektu a Dům česko-německého porozumění je partnerem.
Toto město totiž stejně jako Jablonec má letos své jubileum. My 150 a oni 70. „Téma hýbe lidmi v obou městech. Výstava bude v září u nás," dodala ředitelka Haupt.
Podle akademického sochaře Jiřího Dostála je třeba se dívat na celé naše Horní náměstí jako na Zasheho projekt spojený s urbanismem. „Přestože tady stála jeho práce poměrně krátce, je zvláštně krásná," poznamenal sochař. Upozornil, že se stále hovoří o centrální soše ale pozoruhodné jsou i jednotlivé reliéfy po obvodu kašny, na které by se nemělo zapomínat.
Zemřel nevinný
„Kdo je Rüdiger? Historicky neuchopitelná osoba," poznamenal ve své prezentaci student Filip Novák. O pověstech, které se k němu váží mluvil jeho německý kolega Quivin Stadtmüller. „Je pro nás překvapení, že je tu tolik odpůrců, kteří právě Rüdigera vnímají negativně. Žil jako křesťan, zemřel jako germánský hrdina a nevinný," pozastavil se mladý Němec a vyjmenoval ještě několik uměleckých děl, který na téma bájného rytíře vznikla.
Zklamáni z výstavy byli zřejmě petanté. „Proč kopie. Nechť stojí kašna tam, kde je. Autor je mrtvý," konstatovala Jaroslava Slabá, bývalá ředitelka Muzea skla a bižuterie. Za minulostí je podle ní třeba udělat tlustou čáru. „Čekala jsem, že s tím přijdou právě studenti. Jsou naší budoucností, oni měli přijít s náměty, jak náměstí vyřešit. Lidé se chtějí vyjadřovat k architektonickému pojetí náměstí, aby se neudělaly zase architektonické chyby," dodala Slabá.
Ani tato výtka studenty nezviklala, že by neodvedli zadání správně. „Naše výstava nemá dělat revoluci na Horním náměstí," kontrovala Anežka Chlumová, jediná dívka mezi autory projektu. Přímo adresně pak reagoval Filip Novák: „Rád vám řeknu svůj názor, ale to není merito projektu. Řeknu vám jej osobně po diskusi, jako já a ne jako autor studentského projektu."
Uhlaďte vášně
Z diskusí je poměrně dost cítit, že téma Horního náměstí je už více vnímáno některými skupinami lidí politicky, než umělecky. „Cílem projektu není téma politizovat a rozdmýchávat vášně, kde se je za posledních pětadvacet let podařilo uhladit," uvedla za Dům česko-německého porozumění, kde si můžete výstavu až do 10. května prohlédnout, Petra Laurin.
Se zajímavou myšlenkou vystoupil Jindřich Šitina: „Podívejte na Liberec. Oni si mohli na tu radnici dát také něco jiného, ale oni tam vrátili to, co tam byl z úcty k tvůrcům. Nedělejte z historických památek strašáky." Poznamenal závěrem, že by měl zvítězit zdravý rozum nad nenávistí. Té si zažil hodně, ale ona pořád a pořád vede.
Co chtěli studenti? Shromáždit informace a předložit je zájemcům. A to se jim povedlo. Ostatně posuďte sami.
