Jak dlouho jste ředitelem a co jste dělal předtím?

Ředitelem zoo jsem od 1. května 2004. Původním povoláním jsem veterinární lékař a ještě dříve zootechnik. Za život jsem vyzkoušel i práci dojičky, manipulačního dělníka v pekárnách, pojišťovacího agenta a poradce přes výživu domácích mazlíčků. Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

Jak to vypadá s plánovaným rozšiřováním liberecké zoo?

Do budoucna nepočítáme s výrazným znásobením plochy vlastní zoologické zahrady. Plány rozvojových projektů v lokalitě Lidových sadů, kterých se účastníme, by neměly znamenat velké rozšíření oplocených výběhů pro zvířata, ale měly by doplnit další možnosti využití volného času pro návštěvníky. Pro vlastní rozvoj zoo by měla být využita jen část strání mezi zoo a botanickou zahradou v rámci projektu Purkyňova arboreta. K určitému malému rozšíření by mělo dojít i směrem ke kulturnímu centru Lidové Sady.

Jsem zásadně proti zoologickým zahradám. Připadá mi to jako jasná demonstrace toho, že člověk je pánem tvorstva a má právo ostatní obyvatele této planety věznit.

Váš názor respektuji a chápu ho. I já jsem jej v mírnější formě zastával. Na post úředníka v zoologické zahradě mne nepřivedla odvěká touha pracovat v zoo, ale poznání člověka, který se od svého mládí učí pomáhat zvířatům a to na postu chovatele, zootechnika i veterináře. Pětiletá praxe veterinárního lékaře na klinice malých zvířat ve velkém městě mne přivedla k poznání, že má práce není přímou pomocí zvířatům, ale řešením lidských chyb. Na druhou stranu stejně dlouhá praxe veterináře v zoo a poznání, kam chtějí moderní zoo směřovat mě přivedlo k rozhodnutí, že má současná práce zvířatům opravdu pomáhá.

Nedávno mě šokovala zpráva o smrti vašeho lachtana na následky spolknutí předmětu vhozeného do bazénku neukázněným člověkem. Děláte proti tomu nějaká opatření?

Nejsem přesvědčen, že našemu zvířeti chtěl někdo cíleně ublížit, protože předměty, které se našly v žaludku, byly pamětní suvenýry, které si návštěvníci koupili ve vedlejším obchodě. Proto si myslím, že předměty se v bazénu ocitly nedopatřením. Proto jsme učinili taková opatření, abychom možnost podobných incidentů zminimalizovali. Především to byla změna způsobu ohrazení bazénu skleněnou bariérou, kterou jsme nově nainstalovali vně pláště bazénu. Zároveň jsme připevnili na okraj výběhu šimpanzů ochrannou síť, protože i tito vykutálenci nám do bazénu občas něco hodili.

Budete také krájet slona, když pojde, a prodávat jako psí žrádlo, stejně, jako to udělal váš předchůdce?

Pokud v zoo uhyne nebo musí-li být utraceno nějaké zvíře, jeho tělo bývá dílem využito pro vědecké nebo vzdělávací účely a dílem je likvidováno asanační službou. Jako veterinář však mohu zaručit, že psí žrádlo se vyrábí naprosto jiným způsobem.

Předpokládám, že pouze ze vstupného se neuživíte. Jak je to vlastně s financováním zoo?

Třetinu našeho rozpočtu tvoří příspěvek zřizovatele, tedy města Liberec. Zhruba stejnou částku získáme výběrem vstupného od návštěvníků. Menším příspěvkem je dotace od Ministerstva životního prostředí. Ostatní nutné prostředky si musíme vydělat vlastní činností, tedy provozováním prodejny, občerstvení a nabídkou jiných veřejných služeb, například environmentálního vzdělávání. V poslední době se nám poměrně úspěšně daří komunikovat s privátním sektorem a roste nám podíl příspěvků od sponzorů.

Čím je podle vás liberecká zoo výjimečná, krom toho, že je nejstarší?

Výjimečná je určitě svým areálem, který se sice nerozkládá na ploše mnoha desítek hektarů, je však velmi členitý a pestrý. Nabízí tak zajímavé možnosti pro chov zvířat, ale i pro komunikaci s návštěvníky. Určitě je naše zoo výjimečná také poměrně blízkým kontaktem mezi návštěvníky a zvířaty.

Celý rozhovor najdete zde