„Dostanete na čtyři dny nechodící sádru. Na nohu nesmíte došlápnout.“ Tak zněl verdikt lékaře a já se z ordinace vzdálila o berlích. S těmito pomůckami jsem se setkala poprvé a moc mi to s nimi nešlo. Než jsem se dosunula z chirurgické ambulance k hlavnímu vchodu jablonecké nemocnice, dalo mi to zabrat. Strašně mě od toho bolela noha. Ta druhá.

Ale pak to začalo. Pokoj mám v patře, musím překonat šestnáct schodů. Nahoru to ještě jde, dolů ani náhodou. Bojím se, že se zřítím a zlámu si ještě něco dalšího. „Prosím tě, dones mi tohle!“ „Prosím tě, dones mi tamto!“ Ještěže mám tolik dětí. Každé mi něco nosí nebo podává.

Všude na mě čekaly schody

Další problém nastal, když jsem si musela jít na úřad urgentně ověřit kopii maturitního vysvědčení. (Naštěstí jsem dostala už na sádru podpatek, tak mohu na nohu v případě nutnosti došlápnout.)

Odebrala jsem se tedy na domovský Obecní úřad v Nové Vsi. Čekalo na mě několik schodů k hlavnímu vchodu a další schody do prvního patra. Pracovnice, která jediná by mi mohla kopii ověřit, má dovolenou. Smůla. Slezu schody a poprosím řidiče, zda by se mnou nezajel do Lučan.

Na lučanském Městském úřadu je jen jeden schod u hlavního vchodu, v chodbě však následují další a pak ještě další až do prvního patra. „Pracovnice, které by vám mohly kopii potvrdit, mají dovolenou,“ sděluje mi úředník. Aha. To je ale teda pech. Tak ještě zkusím Smržovku.

Bez pomoci to dolů nejde

Před Městským úřadem ve Smržovce jsem zůstala stát a trochu nevěřícně koukala na schodiště, které vedlo do budovy. Schody do kruhu, úzké a bez zábradlí. „Nahoru to vyjdu, ale jak půjdu dolů, to nevím,“ říkala jsem si v duchu.

Po překonání dalších schodů do patra získávám konečně ověřenou kopii a vydávám se na zpět. Na venkovním schodišti se držím při zdi a opírám se o ni, abych nespadla. Myslím na staré lidi, jak si tady asi poradí.

A jak to dělají vozíčkáři a nebo maminky s kočárky?

Vracím se na místo ještě jednou s fotografem a předvádím mu mé (ne)umění s berlemi. „Nahoru to umím, ale dolů ne,“ povídám. On že dolů ale musím. Bojím se, že spadnu, a tak otálím. Přistupuje ke mně Petr Dolejška, který zrovna spáruje schody a dodává mi odvahu: „Já vás chytím, nebojte.“ Takže s berlemi na úřad jedině s asistentem…

Zastupitelé asi nemají zájem

A tak se táži Václava Urbana z odboru rozvoje města Smržovky na ten hrozný vstup a dozvídám se, že městský úřad právě rekonstruovali a že zábradlí na schodišti určitě v nejbližších dnech opět bude. Co se týká bezbarierového přístupu, zastupitelé ho prý moc nechtějí, ale budou o něm jednat na schůzi.

V Nové Vsi o bezbarierovém přístupu také moc nepřemýšlejí, poněvadž by to bylo moc drahé. Měli u hlavního vchodu zvonek, kterým si případně lidé mohli úředníka zavolat, ale ten jim hned při první diskotéce někdo ukradl…

V Lučanech se o bezbarierovém přístupu zastupitelé ještě nebavili.

S takovým plánem starostu vyhodili

A jaká je situace v dalším městě našeho regionu v Rychnově? „Měl jsem krásně vymyšlený výtah, ale zastupitelé mě s tím vyhodili, že úředníci nepotřebují bezbarierový přístup,“ posteskl si rychnovský starosta František Chlouba. Zde je vidět, jak někteří zastupitelé myslí.

Pouze na sebe, nikoliv na nás občany. Copak by byl ten bezbarierový přístup pro ně? Snad hlavně pro nás lidi, kteří na úřad přicházíme, abychom řešili svoje záležitosti!

Někde je to bez problémů

Bez problémů mohou starší či nepohybliví lidé zajít na Městský úřad ve Velkých Hamrech. Tam mají novou budovu postavenou už jako bezbarierovou. V Železném Brodě jsou také na radnici bez barier, v Tanvaldu převážně také. V Jablonci mají výtah, případně rampičku.

Většina dalších obecních úřadů v okrese je však umístěna ve starších budovách, což znamená: schody, schody a zase schody.