Patnáctiletá Michaela Mervartová z Liberce jde od úspěchu k úspěchu. Mezi ty letošní si žákyně ZŠ a ZUŠ Jabloňová připsala dokonce vítězství v soutěži Česko zpívá či absolutní vítězství na prestižním mezinárodním festivalu International Young Talent. Za ten největší ale považuje to, že se dostala na vysněnou konzervatoř.

„Lákají vás muzikály?“ ptám se. „Hlavně ty starší, třeba Evita nebo Jesus Christ Superstar. Ale spíš mě láká samotné herectví, ačkoliv zpěv miluji. Uvidíme, kam mě život zavane,“ říká s pokorou dívka, jejíž výkon zvedl v dubnu do aplausu ve stoje celou mezinárodní porotu. „Mým snem je Národní divadlo,“ dodává.

V milé, ještě dětské tváři, má místo manýrů dětských hvězdiček vepsané odhodlání i naději. Jeviště je její život. A bez dřiny, jež se skrývá za lehkostí jejího zpěvu, který znají i pravidelní návštěvníci akce Česko zpívá koledy v Liberci, by se to neobešlo.

Zpívat začala v Severáčku, stejně jako její tři sourozenci. I ti se vydali na dráhu umění. Zatímco nejstarší Eliška teď studuje operní zpěv na Státní konzervatoři, kam po prázdninách zamíří i Míša, nejmladší brácha, kterému bude teprve šest, už hraje v televizním seriálu.

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

Ve zpěvu pokračovala Míša na základní umělecké škole a loni natočila svůj první videoklip s písničkou „Víš, co chci“ a dějem, který se odehrává na Ještědu.

Kromě toho hraje v pražské Hybernii v představení Alenka v kraji zázraků a zpívá na nejrůznějších akcích. Jednou z nich byl i křest knihy o Šípkové Růžence. „Je to knížka psaná z pohledu malé holčičky diabetičky,“ vysvětluje. Na křtu právě této knížky se neocitla náhodou. Diabetem 1. stupně totiž sama trpí.

O své nemoci mluví bez problémů. „Chtěla bych tím dodat odvahu svým vrstevníkům, kteří jsou postiženi stejnou nemocí. Hodně se mluví o sekundárním diabetu, tedy té „stařecké cukrovce“, ale o diabetu prvního typu se moc neví. Tady se o tom mluvilo hodně, tak jsem byla za tu příležitost ráda,“ ohlíží se Míša za křtem knihy. „Nemyslím, že by mě nemoc nějak zastavila nebo omezila. Naopak. Navíc jsem poznala, že v tom nejsem sama,“ dodává.

Nemoc u ní propukla před rokem a půl. „Byl to absolutní šok,“ vzpomíná její maminka Veronika Mervartová. „Míša si začala stěžovat na hroznou žízeň a únavu. Vůbec mě nenapadlo, že by mohlo jít o cukrovku, nikdo v široké rodině takovou nemoc nemá,“ svěřuje se.

UŽ NAPOŘÁD

A pak už to šlo ráz na ráz. „Objednala jsem ji k lékaři, a než jsme tam dorazili, Míša zkolabovala ve škole a odvezli ji na JIP. Byly to strašné chvíle. Máte zdravé dítě, a najednou tam sedíte a snažíte se nějak srovnat s tím, že tohle už je napořád. Měla se hroutit ona a zatím jsem se v prvních dnech sypala spíš já,“ dodává. Jako každá matka se o dceru bojí, i když ví, že je to bojovník.

„V motolské nemocnici jsem dostala inzulínovou pumpu s potřebným dávkováním. Jediné omezení je v tom, že ji mám pořád na sobě. Když jsem si inzulín píchala, bývala jsem plná modřin, teď jsem stále plně kompenzovaná, což je skvělé,“ říká ke své nemoci Míša.

„Tohle je hodně důležité, protože o ní na jevišti nemáme strach. Michalka si život bez něj nedokáže představit. Bohužel cukrovka není jen o inzulínu. Diabetik potřebuje ke svému životu disciplínu, a s tím občas trochu bojujeme,“ dodává maminka. Oporu vidí Míša v rodině, v lékařích i v příkladech. „Nemoc mě nemůže zastavit,“ dodává Michaela Mervartová, která za své velké pěvecké i lidské vzory považuje zpěvačku Jennifer Hudson, z tuzemské scény hlavně Ondřeje Rumla nebo Matěje Rupperta.

„Je to velká řehole, ale v okamžiku, kdy stojí na jevišti, tak vidím, že je šťastná. A to za to stojí. Dobíjí mi to baterky,“ dodává Míšina maminka. Na pozadí našeho rozhovoru hraje video ze soutěže. Míša na něm dozpívá a po chvilce za obrovského potlesku vstává celý sál.