Jablonecký deník přinesl bezmála před měsícem informaci o tom, že státní organizace Správa železnic prodává budovu Dolního nádraží v Jablonci nad Nisou. Ve středu 7. února se objekt otevřel pro zájemce pro koupi.

Dorazila také paní Veronika, která dnes žije na Turnovsku. Dětství ale prožila právě tady. V nejvyšším patře budovy Dolního nádraží. Dnes ji sem dohnala nostalgie. Nejprve se prohrabuje ve fotografiích z 90. let minulého století. Na nich je zachycená sedící spokojená rodina v obýváku. Za nimi špaletová okna, zvýrazněná žlutou linkou. Krásné záclony. Dnes? Špalety jsou vysypané, pod každým oknem je kupa opadané omítky. V rozích je propadlý strop, ostatně jako snad v každé místnosti vyjma chodby.

Prohlídka bývalého jabloneckého nádraží ale začíná v přízemí přístavby, kde bývala odpočívárna pro zaměstnance železnice. Jasně je znát, kde byla hlavní místnost, kuchyňka i sociální zařízení. Sem se někdejší obyvatelé domu běžně nedostávali. „Byly tady vlastně tři byty, dva v nejvyšším patře. V patře pod ním byl jeden menší byt a prostory pro cestující s pokladnou,“ vzpomíná Veronika.

Druhá část prohlídky objektu startuje u mříže hned u tramvajových kolejí. Vstupujeme do nejnižšího podlaží budovy. Ta je zařízlá do svahu mezi železniční a tramvajovou tratí. OD tramvaje jsou patrná čtyři podlaží, kvůli terénní nerovnosti jsou od železnice patrné jen dvě. Spodní dvě patra jsou tedy spíše něco jako sklepy, když přirozeně osvětlené jsou jen místnosti směrem k tramvaji.

Úplně dole měli obyvatelé uskladněny třeba brambory. Tady je tma skoro absolutní, protože majitele, tedy Správa železnic, před časem nechala zazdít okna v nejnižších partiích. A vlastně všechny otvory, přes něž se dalo do objektu lehce vniknout. „Pamatuji se, že jsem se sem bála chodit, bylo tady velké ticho a tma.“

O patro výš se naskýtají podobné obrázky, ale přece jen sem už jde světlo z oken na straně k tramvaji. Polovina místností jsou tmavé sklepní prostory. „A tady bývalo dřevo, které jsme často těžili v okolí. Býval tady starý vyřazený vagon, kterým jsme dřevo přibližovali k domu. Tehdy tu ale byly tři nebo dokonce čtyři koleje,“ ukazuje naše průvodkyně na jednokolejnou trať.

Městské lázně v Jablonci nad Nisou chátrají. Fotografie pořízeny v červenci loňského roku.
Ostudy Jablonce na Nisou: nádraží, lázně nebo přehrada. Město hyzdí řada míst

V prvním zcela nadzemním patře se nachází někdejší čekárna s okýnkem pro prodej jízdenek. Ještě dnes je vidět, že to musela být příjemná místnost. Dokazuje to třeba torzo parket na zemi.

Hned vedle je malý byt. Tady bydlel jeden z osamělých zaměstnanců drah. „Neřeknu jméno, my děti jsme mu říkali dědek. Ale dost jsme se v domě kamarádili, takže jsme s rodiči často navštěvovali i dědka,“ pousmála se Veronika.

Byt tvořil velký obývák s kuchyňkou a zadní pokoj. Ve velké místnosti je vystavená ještě příčka. Dodnes je olepená plakáty, když na jednom je rok 1991.

Po kamenném schodišti vystupujeme do nejvyššího patra. Tady bývaly dva byty. Jeden menší, druhý větší. Právě tady prožívala své dětství paní Veronika. „Tady byla kuchyně, tady obývák. S bratrem jsme si často měnili pokoje, naposledy jsem spala asi tady.“
Rozhlíží se po někdejším obývacím pokoji a do očí se jí derou slzy. Znovu srovnává dnešní stav s dobovými fotografiemi. V rohu místnosti se rozpadají zelená elegantní kachlová kamna. „V bytě byly dvoje. Krásně vyhřály celý byt, pamatuji se na to sálavé teplo.“

Jablonecká nemocnice zavírá pro návštěvy ortopedii a internu.
Nemocnice zavírají další oddělení pro návštěvy. Důvodem je rychlé šíření chřipky

Právě tady se Veronika ještě zastaví a ukazuje na světlý kruh. „To se opravovalo za nás. Tehdy vypadl kus stropu a spadl skoro na mě.“ V koupelně jsou stejné kachličky, jako když rodina v roce 1998 byt opouštěla. I stejná vana. Veronika ukazuje další kontrast na staré fotografii. Jako batole je ve vaně zachycena s tátou. „Maminka už odešla, tatínek žije s námi na Turnovsku, kam naši odešli za teplem. Táta se tak hrozil stavu našeho někdejšího bytu, že se ani nechtěl přijet podívat,“ vysvětluje Veronika.

Vyhlíží ještě z okna v někdejším obývacím pokoji. „Přes kopec jsme chodili do školy, nazpátek jsme jezdili po zadku. V zimě jsme tady i sáňkovali, to jsme jezdili až na kolejiště,“ pousmála se.

Ještě zbývá půda. Veronika si pamatuje, jak zde stály kóje pro jednotlivé obyvatele i potřeby dráhy. Dnes je půda prázdná, na mohutném komíně se skví letopočet 1938 a jména tehdejších německých zaměstnanců drah. Ty tady jsou zjevně od zmíněného roku.
Na několika místech je střecha porušená, zvláště na spodních partiích. Zatéká sem, podlaha půdy je na okrajích obvodových zdí propadaná do někdejších bytů.

Veronika projevila o objekt zájem. „Musíme se poradit, protože ta investice by byla veliká. Každopádně jsem si myslela, že ten stav bude ještě horší, než ve skutečnosti je.“

Pár milionů koupě, desítky rekonstrukce

Správa železnic by za zdevastovaný objekt chtěla skoro dva a půl milionu korun. Přesně 2,395 milionu. Ještě před nedávnem deklarovalo zájem budovu odkoupit samotné město Jablonec nad Nisou. Mělo tu vzniknout spolkové centrum pro modeláře i muzeum železniční a tramvajové dopravy.

Nestane se tak, město zájem ztratilo. Rekonstrukce zdevastované budovy by totiž stála až desítky milionů korun. Jistá není ani cena objektu, když v aukci mohou přihazovat další zájemci. „Uvedení budovy do uživatelného stavu se neobejde bez rozsáhlé rekonstrukce. Z tohoto důvodu město deklarovalo nezájem o převod uvedeného majetku,“ upřesnil tiskový mluvčí Správy železnic Dušan Gavenda.

Zubačka v Kořenově.
Za půl miliardy opraví zubačku mezi Tanvaldem a Kořenovem. Bude dlouhá výluka

Jde přitom o unikátní budovu. Stojí zabudována v opěrné zdi mezi železnicí, kam dosahují horní dvě podlaží, a tramvajovou tratí a silnicí. Výškový rozdíl cirka osm metrů. Budova byla postavena v letech 1887 až 1888.

„Původně zde bývala stáčírna vína pro široké okolí. Po stavbě dráhy byla budova přizpůsobena dráze a vzniklo tak zde nejvýznamnější místo pro nákladní dopravu v Jablonci. Ve své době tu pobýval přednosta, výpravčí a další personál,“ přiblížil člen spolku Sdružení pro obnovení elektrických kolejových drah v Jablonci nad Nisou Jindřich Berounský.

Správa železnic připravila pro zájemce o koupi tři termíny prohlídek. Dva už proběhly, ten poslední je naplánován na středu 21. února od 9 hodin.