Liberecký kraj a krajský úřad zasáhla smutná zpráva. Ve čtvrtek 18. února zemřel jeho dlouholetý mluvčí Jiří Langer. Hned v noci na sociální síti řada lidí komentovala tuto zprávu, že jí nemohou uvěřit. Náš kolega novinář podlehl těžké nemoci, se kterou řadu měsíců statečně bojoval. Smuteční obřad se uskuteční v úzkém rodinném kruhu.

Vystudovaný učitel nastoupil do pozice tiskového mluvčího Libereckého kraje 1. prosince 2006. Ještě před tím než začal tlumočit slova a vyjádření hejtmanů a radních kraje, léta působil jako novinář i v Jabloneckém deníku a později jako šéfredaktor vedl Liberecký deník.

Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze a Filosofickou fakultu UK, učil na ZŠ v Žibřidicích a třináct let učil tělocvik, brannou výchovu a češtinu s literaturou na liberecké strojní a elektrotechnické průmyslovce. Velký fanoušek country hudby a především kapely Sešlost, milovník Vinnetoua a Verneovek, si užíval volno nejraději v kruhu své rodiny či přátel u dobře vychlazeného piva na letní terásce nebo na své chalupě.

JIRKOVO MOTTO: Nejlíp je, když tiskový mluvčí nemusí mluvit.

Neskutečný člověk, legenda, mezi mluvčími vynikal nejen svým obrovským elánem, ale i zápalem pro práci, který byl schopen přetavit i do 140 vydaných avíz a tiskových zpráv měsíčně! Psaní se věnoval i ve svém volném čase. Je spoluautorem knihy Pět let euforie o FC Slovan Liberec a autorem knihy Jizerská 50 Memoriál expedice Peru ´70.

Za svoji práci byl zaslouženě oceněn. V roce 2013 v krajském klání získal titul Mluvčí roku, když jako jediný krajský mluvčí v konkurenci ministerských, stranických, hasičských, policejních, firemních či zdravotnických mluvčích přesvědčil dvanáctičlennou porotu o tom, že je nejlepší.

Jiří Langer a Lenka Klimentová na vratislavických Pivních slavnostech 2015Náš Jiřan si vždy věděl rady a vždy s úsměvem
Byl pro mne velkým kolegou, když jsem přesídlila před třinácti lety nejen z televize do tištěného média, ale především z jednoho regionu do druhého o sto kilometrů daleko. V tu dobu už šéfoval redakci Deníku v Liberci, ale můj jablonecký tým jej moc dobře znal, protože byl původně jedním z nich. Když jsem si nevěděla rady, volala jsem o pomoc. Byl pro mne nejen kolega, byl pilíř s otevřenou náručí a chutí pomoci i osobně. Teď je mi líto, že jsem mu to tak na přímo neřekla do očí… Ale on to věděl, náš Jiřan s velkým srdcem.

Lenka Klimentová