Ondřej Lochman stál na začátku projektu s názvem Na vlnách občanství, který se snaží probudit v mladých lidech snahu změnit věci, které se jim nelíbí a současně ukazuje, jak to celé prakticky realizovat. Jak se stát aktivním občanem společnosti.

Mohl by jste na začátku představit projekt Na vlnách občanství?
Slovně je poměrně těžké jednoduše projekt popsat. Lepší je to zažít na vlastní kůži. Ale jednoduše… Před sedmi lety vznikla organizace, jako studentská aktivita. Chtěli jsme dělat něco mimo školu, něco akčního. Existuje program Evropské unie s názvem Mládež v akci. Ten poskytuje peníze nebo další vzdělávání mládeže nebo organizací, které s mládeží pracují.

Jak jste se k této práci dostal vy osobně?
Začal jsem s tím někdy v roce 2005. Vytvořil jsem svůj první projet, což bylo školení pro lidi, kteří pracují s mládeží. Bylo to týdenní školení pro lidi z dvanácti zemí. Zaměřili jsme se na možnosti, jak se dá pracovat s občanstvím.

Jak vypadají vaše projekty konkrétně?
Naše školící kurzy jsou velmi neformální vzdělávací programy, které je možné použít pro zábavu mládeže nebo v rámci různých happeningů na náměstí nebo i na vysokých školách.

Kde jste pro tuto práci načerpal zkušenosti, které vám umožnily vidět věci jinak, z nadhledu?
Když jsem zakončil Karlovu univerzitu doktorátem z pedagogiky, žil jsem asi pět let různě ve Francii, Německu, Americe. První kurz o kterém jsem mluvil měl poměrně úspěch, nazvali jsme ho Saliors on the CitizenShip, což jsme převedli do češtiny jako Na vlnách občanství. Tímhle způsobem, hraním si na námořníky se snažíme mládež přitáhnout a potom se bavíme o dalších možnostech, jak pracovat s pocitem občanství každého jednotlivce. Jak být víc aktivní ve svém nejbližším prostředí a jak toto prostředí ovlivňovat. S tímhle programem jsme cestovali například po Turecku, Severním Irsku, Estonsku. Po čtyřech letech fungování tohoto projektu, jsme si řekli, že uděláme něco většího.

To už mluvíte o současném festivalu v Liberci?
Ano. Akce se jmenuje Na vlnách občanství Festival XXL a zahrnuje účast padesáti účastníků z dvaceti evropských zemí. Jsou zde lidé, kteří už mají nějaké zkušenosti. Členové neziskovek, aktivisté nebo lidé pracující s mládeží. Nebo jsou lidmi, které označujeme jako studentští, mládežničtí lídři. Lidé, kteří se snaží vybudovat na malé vesnici skatepark. V rámci festivalu představíme úspěšné projekty našich hostů. Ať už jde o ekologické, společenské nebo jiné akce. Současně jsme oslovili liberecké organizace, které s mládeží pracují.

Kdo se nejčastěji do vašich projektů zapojuje?
Lidé, kteří se přihlásili, se dají rozdělit do dvou skupin. Jednak to jsou studenti humanitního zaměření, evropská studia, mezinárodní vztahy. Druhou skupinou jsou lidé, kteří již pracují s mládeží. Přičemž někteří pracují systematicky a dlouhodobě, jiní jsou členy občanských sdružení, která čas od času pořádají jednotlivé akce. V zásadě se ale přihlásit může kdokoli má zájem, nemusí mít žádnou předchozí zkušenost.

Jakým způsobem podle vás funguje česká občanská společnost?
Jak jsem zmínil, vrátil jsem se do Čech asi před rokem, takže nevím, jestli to můžu přesně posoudit. Co k tomu ale říct? Nemám rád, že se kritizuje politika, ale nedělá se nic pro změnu. Čechy jsou velmi typické v tom, že jsou liberální, já tomu říkám buřtsalám liberalismus. Což znamená, že je jim všechno jedno. Dokáží kritizovat až ve chvíli, kdy je pozdě. Pokud chce ale člověk opravdu něco změnit, musí se problémům věnovat systematicky a dlouhodobě. Další věc je, že lidé mají historicky daný odpor k politice. Krátce se dá říct, že občanská společnost funguje málo a špatně. Musíme se tomu věnovat, nejen my, ale každý jednotlivec.