Jablonec n. N./ V domnění, že za hodinu bude rozhodnuto, vyrážím na Okresní hospodářskou komoru, kde má porota soutěže Suvenýry a regionální produkty sraz. Vzápětí zjišťuji dvě skutečnosti. Jsem jediná žena a čísly označených exponátů je stovka. „Určitě bude z čeho vybírat,“ těším se.
„Místní porotci by se měli oprostit od znalosti zdejšího regionu. Vy víte, že je to kraj bižuterie a skla, ale ostatní to vědět nemusí,“ zní jedno z řady upozornění před začátkem hodnocení. „A hodnotit budete v několika kolech,“ dodává Honza za pořadatele.
Jdeme na to. S protokolem v ruce každý samostatně obchází na stolech vystavené předměty. Některé jsou i k ochutnání. „Ten sýr je výborný, ale nepoznám odkud je,“ konstatuje nad připravenou ochutnávkou Milan Kabát. Asistentka mizí v zázemí a ochotně přináší originální vakuové balení označené vším, co správný regionální produkt mít má. „Tak to je v pořádku,“ kvituje porotce.
Stále mi chybí typický suvenýr propagující Jablonec. „Proč tu není medaile se svatou Annou nebo hrneček s kresbou kostela,“ ptám se starosty, který je členem poroty. „No, vidíte. Jsme zdejší a soutěže se neúčastníme,“ uznává propásnutí šance Petr Tulpa.
Přesto vkusná a finančně nenáročná nabídka v soutěži je. Průhledná krabička s různě velkými korálky, na jejímž víčku vedle nápisu Jablonec nad Nisou poznávám logo města od Jiřího Dostála.
Každý si vybral v obou kategoriích svých pět kandidátů. Po přemístění všech na zvláštní stoly zjišťujeme, že jich je osmadvacet. Vítězů může být šest, ale v zásobě máme ještě čestná uznání a zvláštní ceny. Diskuse a obhajoba vybraných kandidátů se rozbíhá naplno. Zužujeme výběr postupným vyřazováním. Do protokolu každý přiděluje body. Součet rozhodl.