Řidiči si z vlastní iniciativy do autobusu MHD namontovali jeden historický označovač, který sloužil lidem dvanáct let do roku 1995. Lidé ho mohou spatřit pouze v jednom městském autobusu. Označit lístek si však v něm nemohou. Dnes to je již muzejní exponát.


Devět čísel, z toho propíchnutá tři nebo pět. Takové jízdenky se používaly předtím, než se v autobusech začaly objevovat označovače, které tiskly datum, čas, pásmo a evidenční číslo autobusu. Zelené mechanické označovače pamatuje snad každý cestující. Do roku 1991 si jízdenku mohli cestující označit nejen u řidiče, protože mohli nastoupit jak předními tak zadními dveřmi. Jízdenka v té době stála pouhou korunu. „Po změně politického řízení začaly stoupat i náklady v dopravě a zjistilo se, že značná část cestujících jezdí načerno. Proto se zavedl nástup pouze předními dveřmi. Přestože zůstala cena zachována, tedy jedna koruna, stoupl zisk o sto tisíc korun za měsíc,“ uvedl vedoucí autobusové dopravy Luboš Wejnar.


Dříve také linky byly rozděleny na pásma, pak zrušeny a opět zavedeny. Velký převrat nastal v červenci roku 1999, kdy zrušili pásmo a zavedli časový tarif, který trvá dodnes.


Samoobslužnému provozu však předcházelo mechanické zařízení. „To cestující vhodil do přístroje peníze a podle počtu pásem zatáhl za páčku. Co pásmo to jeden zátah,“ vysvětlil Luboš Wejnar. Na toto zařízení jistě pamatují ti, co se těšili, až budou moci vhodit minci do přístroje, ze kterého vyjede lístek.


To je již minulost. V současné době platí pouze časový tarif, který se od začátku roku 2008 změní z dvacetiminutového na třicetiminutový. V blízké budoucnosti papírové jízdenky nahradí čipové karty.


Luboš Wejnar potvrdil, že zelený označovač z roku 1983 v autobuse bude jezdit dál. Lidé se s ním mohou setkat také jinde. „Nikdo není vpuštěn na dopravácký ples bez označené jízdenky právě na tomto přístroji,“ dodal Wejnar.