Jak památka přezimovala a co všechno ji čeká v letošním roce, o tom nám povídala zdejší kastelánka Věra Kociánová.

Co dělá kastelán na hradě v zimě, když tu není živáčka?
Shání, organizuje, inventarizuje. Také evidujeme přírůstky do sbírkového fondu. Jde o jakousi amatérskou muzejní práci. Za dlouhých zimních večerů jsme letos vyvolávali fotky ze skleněných negativů ze začátku dvacátého století, které nám věnovali místní občané. První soubor jsme dostali darem před patnácti lety - snímky jsou dílem místní fotografky Albertiny Bendové. Zpracoval nám je památkový ústav v Pardubicích a tím se spustil řetězec událostí. Získali jsme další skleněné negativy ze začátku 20. století a pak soubor zhruba z třicátých až padesátých let.

Jde o práce místních fotografů Josefa Pátého a Jana Tichého. V dalším vyvolávání snímků nám pomohl osud. Vydavatelka Daniela Houšková z Prahy mně věnovala starý polygrafický stroj, na kterém se nechají skleněné negativy zpracovat. Pro veřejnost jsem připravila několik fotografických workshopů, o které byl velký zájem. Přišla spousta mladých lidí a někteří se pro tuto práci nadchli.

Po desetiletích nedůvěry se zdá, že k hradu znovu nachází cestu i peckovská veřejnost. Nezřídka se někdo staví a přinese nějaký zajímavý předmět, minulý týden jsme například do hradních sbírek dostali dělovou kouli nebo sošku sv. Ambrože. Zřídili jsme vitrínu, kde jsou všechny dary shromážděny a navíc jsou i pečlivě zaevidovány.

Hrad už je zřejmě po jarním generálním úklidu. Jak konkrétně vypadá vymetání pavučin z hradního sídla?
Musíme vyčistit všechna okna, samozřejmě odstranit prach, pavučiny, napastovat parkety, napustit ochrannými prostředky dlažbu i nábytek.

Dočká se harantovské sídlo letos nějakého vylepšení?
Doufáme, že ano. Hrad čekají dvě důležité úpravy. Z nádvoří bude vybudován nový přístup do podzemí a pak obnoven vchod do reprezentační místnosti v sousedství černé kuchyně. Tento prostor bude zcela izolován a bude sloužit jak pro svatební obřady, kterých tu máme ročně kolem čtyřiceti, tak pro společenské akce. V reprezentační místnosti pak počítáme s tím, že necháme zrestaurovat původní květinové motivy kolem oken, zůstane tu zachován i unikátní strop s neckovou klenbou. Zlatý hřeb prohlídky, orchestrion, se přesune zpět do černé kuchyně, zeď bude i nadále zdobit veduta městečka a hradu Pecka, přibudou židle, koberec. Do prostoru by se měla srovnat zhruba stovka svatebčanů.

Kdybychom byli kouzelníci a mohli Vám splnit jedno přání, co by komplex potřeboval?
Hlavně lásku. Když si ho domácí, mám na mysli Peckovany, váží a něco pro něj udělají, tak je to jen dobře. A musím je chválit. Pomáhají nám třeba s údržbou okolí, s odstraněním náletů. Nakloněno je nám v současné době i zastupitelstvo, které schválilo dva projekty: jednak přestavbu, o níž jsme mluvili, a pak také revitalizaci parku, na kterou se dlouho čekalo.

Na revitalizaci parku je už zpracován projekt?
Ano, schválen je i památkáři. Půjde o vykácení části starých porostů, keřů, obnoví se průhled do krajiny a vysadí se nová zeleň. Práce mají být zahájeny v příštím roce.

Byl park kolem památky něčím ojedinělý?
Ano, byly zde krásné dřevěné altánky a bylo by krásné, aby se sem zase vrátily. Možná, že by bylo dobré uspořádat mezi občany sbírku a za získané prostředky altánky pořídit. Něco jako Peckováci sobě!

Sezona začíná už tuto sobotu. Jak zahájíte?
Tradičně otevíráním hradu s Kryštofem Harantem. Letos návštěvníky v expozicích nečekají převratné změny, ale do budoucna připravujeme nové pojetí sklepení, kde bychom opět připomněli dobu Kryštofa Haranta, tentokráte ve vztahu ke způsobu stravování.

Stalo se za loňský rok něco nezvyklého v harantovském sídle? Ještě nad hradem krouží poštolky?
No, v noci z 23. na 24. prosince se někdo pokusil vloupat na hradní nádvoří, takže na Štědrý den jsme vyměňovali zámek. Jinak návštěvníci byli slušní, z expozic nic nezcizili a poštolky nám jsou stále nakloněny.

Které místo, zákoutí máte jako kastelánka v objektu, který spravujete, nejraději?
Hrad je mi blízký celý, oblíbený mám pohled ve špičce sezony, kdy zavřu vrata za posledním návštěvníkem a stanu na prázdném nádvoří. A pak miluji zdejší výhled do krajiny.

Nebojíte se tu sama mezi studenými zdmi?
Jde o zvyk, nebojím se ani trochu. S duchy jsem zadobře, respektuji je, a tak žijeme v symbióze.

Zpracovala Iva Kovářová