U Jahodů si už mohou oddechnout. Největší nápor mají na nějaký čas za sebou. „Překvapilo mě, jaký byl letos o naše cukroví zájem. Vzhledem k tomu, jak se zdražily suroviny a my jsme na to museli reagovat, jsem si říkala, že lidé moc objednávat nebudou. Ve finále ale bylo zakázek o třetinu více než loni,“ vypráví paní Jana Novotová Jahodová.

ZÁKAZNÍCI SI TO DOBŘE SPOČÍTALI

Zákazníci si podle ní už spočítali, že když nakoupí mouku, cukr nebo máslo, tak vlastně ani neušetří. „Kromě toho je nejdražší komoditou čas,“ pokračuje paní Jahodová. Sedíme v Cukrárně u Jahůdky, jediné, kterou v Liberci provozuje. „Měli jsme ještě jednu u Základní školy umění, ale tu jsem musela pustit. Právě proto, že se to nedalo stíhat,“ dodává a pokračuje. „Před Vánoci sice ubude zákusků a běžného pečiva, ale i tak musíme jet i na noční směnu. Jen vánoček pečeme dvojnásobné množství,“ upozorňuje.

JARO – OBDOBÍ SVATEBNÍCH DORTŮ

Velká úleva ale nepřichází ani během roku. „Na jaře začínají svatby, takže přibudou svatební koláče a svatební dorty. Na některou svatbu jich stačí pár set, někteří chtějí i čtyři tisíce,“ popisuje. Za běžného dne se u Jahodů upeče dva tisíce vázaných koláčků, velké koláče a kromě toho cukrárna nabízí i zákusky, všechny také z vlastní výrobny. „Také se teď, možná pod vlivem televizních pořadů, rozmohl trend potahovaných dortů. Rodičům už není líto dát za narozeninový dort třeba tisíc korun,“ vysvětluje paní Jahodová.

Nad přípravami ozdob na jeden svatební nebo dětský  dort stráví až 5 hodin času. Kdo by ale čekal velkovýrobnu, byl by zklamán. Vše musí zvládat dvě pekařky a dvě cukrářky. O rozšíření podniku ale podnikatelka neuvažuje. „Chceme zůstat jen u ruční výroby sladkého pečiva. Nepečeme ani dietní cukroví, protože na to nemáme oddělené prostory,“ vysvětluje. Kromě toho nevylučuje, že bude muset příští rok mírně zdražovat. „Jsme v centru a to něco stojí. Ceny se snažíme držet dole, ale už je to na krev,“ vysvětluje.

OBČAS JSME SE HODNĚ SPÁLILI

Pekárnu zdědila paní Jana po své mamince, jejíž koláče znají Liberečáci už více než čtvrt století. „Maminka už je v důchodu, ale pořád ráda peče. Před Vánoci nám chodí pomáhat,“ říká pekařka a vzpomíná: „Začínali jsme v Rudolfově a nebylo to jednoduché. Občas jsme se hodně spálili. A tím nemyslím koláče, ale hlavně po byrokratické stránce.“ Sama paní Jahodová vyučená pekařka není, všechno se naučila od své maminky. „Vyrostla jsem mezi koláči, ale sladké pořád miluji,“ směje se a na závěr našeho povídání dodává: „Někdy je to náročné, ale mám rodinu, která mě plně podporuje.“