„O sudetských Němcích se tu v minulosti nemluvilo. A když, tak jenom špatně. Nic z bohaté společné minulosti jsme se neučili ve škole. Máme v tomto směru velký dluh, hlavně sami k sobě,“ řekla autorka.

Jak se zrodil nápad na knihu Recepty Němců z Jizerských hor?
Sepsat kuchařku mě lákalo už dlouho. Asi hlavně proto, že jídlo lidi sbližuje. Nejen rodiny, ale i celé generace a různé kultury. Milovaná jídla z dětství nám zůstávají v paměti snad napořád. Sešitek s recepty, který se stal základem kuchařky, se ke mně dostal při bádání po osudech místních Němců. Koncepci jsem tvořila až potom, když se nám podařilo recepty vyluštit, a to nebylo snadné. Název vyplynul tak nějak automaticky.

Co všechno v knize čtenář najde?
Přáli jsme si vytvořit malou milou knížku, která mimo dobových regionálních receptů sudetských Němců podá i svědectví o tom, jak zde tito lidé žili. Překvapilo mě, jak honosná jídla vařili. Vdolky si obalovali v parmezánu, pochutnávali si na račí polévce nebo krevetách. Měli mlsné jazýčky, ale mohli je mít jen díky tomu, že byli velice schopní. Podnikali a obchodovali s celým světem.

Petra Laurin a její kniha Recepty Němců z Jizerských hor.Jestli se nepletu, nejedná se jen o recepty, ale doplnila jste je historickými střípky.
Ano, chtěla jsem vykreslit i tehdejší dobu. Sbírka vznikla těsně po válce ve sběrném táboře v Rýnovicích. Sepsala ji vnučka prvního jabloneckého starosty Pfeiffera. Tato moudrá dáma si uvědomila, že vyprávění o jídle a vzpomínky na domov trochu pomohou Němcům čekajícím v lágru na odsun překonat hlad, hrůzu válečných let i obavy z budoucnosti.

Jak dlouho kniha vznikala? Z jakých materiálů a zdrojů jste čerpala?
Rukopis byl v německém kurentu, místy až k nečitelnosti vybledlý. Jeho rozluštění, do něhož jsem zapojila i pamětníky, zabralo skoro dva roky. Z různých historických zdrojů jsme pak recepty ověřovali. Navíc se od těch dob změnila slovní zásoba a měrné jednotky, ale i způsob vyjadřování. Některé předpisy jsem proto musela upravovat, aby se podle nich dalo vařit.

Máte sama nějaký oblíbený recept z knihy?
Vyzkoušela jsem jeden z císařských receptů, hovězí špičku. A chutnala celé rodině. Bylo to lehké, čisté jídlo. Navíc žádná složitá příprava. Ochutnala jsem i jablonecký makový závin a bramborový salát po Jablonecku. Oba tyto recepty pocházejí z Potočné, kde je před sto lety nabízela jedna z výletních restaurací.

Regionální literatura se stále těší popularitě, čím si to vysvětlujete?
Vás to překvapuje? Lidé se zajímají o místo, kde žijí a kde jim je dobře. Mám z toho radost.

Proč by měl čtenář v té záplavě knih sáhnout po té vaší?
O sudetských Němcích se tu v minulosti nemluvilo. A když, tak špatně. Nic z bohaté společné minulosti jsme se neučili ve škole. Jako by tu snad nikdy ani nežili. Máme v tomto směru velký dluh, hlavně sami k sobě.

Neměla jste obavu z negativních reakcí?
Mnoho negativních reakcí vychází z nevědomosti. Bohužel někdo ulpívá ve starých přejatých postojích a brání se novým podnětům, to tak je. Pro mladé lidi už to ale není vůbec ožehavé téma.

Podobnému tématu jste se věnovala už dříve v knize osudy Němců z Jizerských hor od konce druhé světové války po současnost. Čím vám toto téma „učarovalo“?
Spíše šlo o nutnost. Řada návštěvníků jabloneckého Domu česko-německého porozumění, ve kterém působím a jehož cílem je obnovení přátelského česko-německého soužití v našem regionu, neměla tušení, že tu žili Němci. Nechápala, proč zde dnes ještě někdo mluví německy, nevěděla, kde se tu vzali a kam zmizeli. Těmto dotazům čelíme dodnes.

Myslíte si, že už je téma odsunu překonáno a negativní emoce zapomenuty?
Bylo by hezké, kdyby to platilo a kdybychom se dokázali z minulosti poučit.

O regionální literaturu je zájem

Regionální literatura nadále patří mezi poptávané zboží. Její čtenářskou popularitu potvrdil i liberecký knihkupec Martin Fryč. „Na Liberecku máme řadu talentovaných a schopných regionálních badatelů a autorů, jako jsou například Ivan Rous, Roman Karpaš, Miloslav Nevrlý a mnoho dalších. Další důvod vidím v tom, že lidé v pohraničí hledají své kořeny,“ řekl knihkupec.

Milovníky Jizerských hor potěšil Roman Karpaš. Kniha o jejich historii je první ze tří plánovaných svazků, které chtějí mapovat dějiny hor a podhůří až po druhou světovou válku. Zároveň navazuje na tři předchozí díly, které se věnovaly Jizerkám z pohledu přírody a její ochrany.

Před Vánoci se na pultech knihkupectví objevila fotokniha s názvem Už nejdu do Ještědu. „Celá kniha mapuje místo vzniku a jak obchodní dům Ještěd fungoval zvenčí i zevnitř. Nabídne čtenáři pohled do zákulisí a končí rozhodnutím o jeho konci,“ popsal obsah knihy její autor Jiří Jiroutek. Obchodní dům Ještěd přivítal své poslední zákazníky na jaře roku 2009, pak proběhla jeho demolice.

Ke koupi jsou i další tituly. Například historička Miloslava Melanová napsala knihu Vznik Československa: Deutschböhmen a Liberec v letech 1918–1919. Veršovaný příběh pro děti Pět ocásků v Harrachově Michala Dvořáka se zase dočkal druhého vydání a dokonce i polského přebásnění, kterého se zhostila Veronika Mireková.