Většinou tuto trasu známe doslova z rychlíku, případně osobního vlaku nebo auta. Ani při jednom druhu pohybu však nemáte dostatek času si toto překrásné údolí prohlédnout a uvědomit si, co krásného a romantického máme doslova za humny.

Plavba začíná v 17.00 hodin z vaňovského přístaviště před bývalou restaurací Kotva. Už jenom pohled na hrad Střekov, jak se majestátně vypíná nad Masarykovými zdymadly z roku 1936, stojí za to.

U termálních lázní přistupují na palubu hudebníci Albis Jazz Bandu. Tato partička muzikantů pak velice zpříjemňuje svými dixielandovými melodiemi celou plavbu. Z hladiny řeky můžeme pozdravit sochu Neptuna na konci Vaňova, přes hotel Srdíčko v Brné (které je známé i pobytem Karla Maye) se zahledět do romantické Průčelské rokle.

Vzápětí po pravé straně si prohlédnout pověstmi opředená tři skaliska v bočním údolí a hned zase s pohledem doleva do Tlučeňského údolí s Krkavčími skalami pod Varhoštěm. Za chvíli se objeví zajímavý kostelík v Církvicích a na protější straně Dolní Zálezly.

Zahlédneme také část rozestavěné dálnice s odvážnou částí stavby na vysokých pilotách. A nad tím vším známý dubický kostelík. Po obou březích řeky je pak až neuvěřitelné množství pěkných rekreačních chat. Výhledy poněkud kazí pohled na rozsáhlý libochovanský lom v kopci Deblík.

První část plavby končí v Libochovanech. I tady však pokračuje před místní hospodou příjemná hudební produkce. Kdo nevyužil k občerstvení nabídky výborných Žernoseckých vín na lodi, může se občerstvit ve zdejším hostinci. Škoda jen, že zde není možnost zakoupit si nějaké jídlo. S tím je nutné počítat a něco si na cestu přibalit z domova.

Po hodinové zastávce se vracíme na loď ke zpáteční plavbě do Vaňova. Ta končí už při začínajícím soumraku. Světla obydlí podél řeky zvyšují romantičnost pomalu končící cesty.

U lázní se loučíme s vynikající kapelou, která cestou zpět roztančila a rozezpívala většinu účastníků plavby. Hráli i na rozloučenou, ještě když jsme připlouvali do domovského kotviště. Při tomto výletu sice neujdete žádnou vzdálenost, ale duši potěšíte určitě.

Zpracoval Stanislav Šolc