„Stojí to za vidění. Když jsem tam byl naposledy asi v roce 1965, nebylo nic vidět, žádné informace, nic," popsal Jiří Mikeš, starosta obce Líšný, když se rozhlédl po areálu Protržené přehrady.

Úpravy areálu, jež se stal technickou památkou, jsou u konce. Cestu k přehradě nově lemují dřevěné sochy. Je jich 12 a věnovalo je sedm dárců, kteří sochy vydražili dřevosochání v Desné. „Cestu lemují jak z Albrechtic, tak z Desné," popsal starosta Albrechtic Jaroslav Zeman.

Areál byl zveleben po tříleté intenzivní práci vykáceli náletové dřeviny, vytvořili chodníčky, opravili vyhlídky, umístili informační panely. Pod hrází přehrady vznikl k uctění památky 67 obětí této hrozné tragédie nový pomník se jmény všech zemřelých, z nichž se 9 nikdy nepodařilo identifikovat.

A dnes jsou zbytky přehrady oblíbeným cílem turistů. „Myslím, že letos bychom mohli překonat hranici sto tisíc návštěvníků," řekl Zeman.

VZPOMÍNKA

V neděli 18. září si tragédii připomenou. Připraven je dopolední i odpolední program, nebude chybět občerstvení.

Na místo bude zajíždět bezplatně autobus.

V roce stého výročí areál bývalé přehrady otevírá v nové podobě. Po více než tříleté usilovné práci je tu možnost vidět rozsah bývalé přehrady díky vykácení stromů v areálu, najdete tu novou bezpečnou lávku, útulnu na místě Krömerovy boudy, opravené vyhlídky, zrekonstruovanou lávku na šoupátkové věži, odhalené části hráze, nově vzniklou technickou naučnou stezku a v neposlední řadě také pomníček věnovaný všem obětem katastrofy. K areálu vede nově vytvořená naučná stezka s odpočinkovými místy, která vychází z centra Desné od zvoničky.

OČITÝ SVĚDEK

Asi nejautentičtější svědectví o sto let staré tragédii přinesl Eduard Gnendiger v publikaci Protržení přehrady na Bílé Desné dne 18. září válečného roku 1916. Jeho publikace se stala stavebním kamenem pro další knihy o protržení přehrady.

„V ten nešťastný den v šestnáct hodin přišla na zdejší poštovní úřad zpráva, kterou se přikazovalo, že je nutno uvědomit majitele jezů a vodních náhonů, aby se nelekli, neboť korytem poteče větší množství vody," poznamenal Eduard Gnendiger. Po deseti minutách přichází hlášení: „Alarmujte hasiče, hráz se protrhla!" Místní zůstávají v klidu, většina se pohybuje v okolí svých domů a dílen, aby v případě nutnosti vynesla svůj majetek. Ubíhala minuta za minutou, ale malá říčka si předla spokojeně dál.

„A jak se tak lidé dívali, poslouchali a radili, najednou tu byla ohromující a vše ničící obrovská vlna. Bylo po klidu, křičící matky běžely domů zachránit svoje mrňata, plačící děti utíkaly do svahů. Sebesilnější nervy chlapů v tomto okamžiku selhaly. Co se nyní dělo, se nedalo srovnat s žádnou dosud prožitou velkou vodou,"

Byla to putující hora z tisíců trámů, kmenů, dříví, stavení. Dosahovala výšky dvouposchoďového domu.

V živlu se odehrávala velká dramata. „Brusič Bruno Schikentanz nestačil před vodní vlnou utéci, byl jí mrštěn na patník, kterého se křečovitě držel a zdálo se, že se zachránil, ale jen do chvíle, než ho voda podemlela a dvacetiletý muž zmizel ve vlnách. Větší štěstí měl třeba brusič Artur Neumann. Ten se zachytil schodiště a pod troskami domu přežil zcela zdráv," přiblížil některé případy Gnendiger.

AŽ V BOLESLAVI

V Tanvaldu voda ještě zaplavovala sklepy, odnášela kůlny a ničila vybavení zdejších továren. Pozemky zaplavovala voda ještě v Železném Brodě a v Mladé Boleslavi, která je od přehrady vzdálena 80 kilometrů, stoupla hladina vody v Jizeře o 20 centimetrů.

Pohřeb obětí se konal 23. září. Další den v neděli se v Desné konaly smuteční mše. Desnou navštívily tisíce lidí, jen na trati Liberce na Kořenov bylo v ten den prodáno šest tisíc jízdenek.