„I když jsem se učil dobře, nejsem studijní typ. Už na škole jsem věděl, že si otevřu nějakou kavárnu nebo bar. Až časem došlo na to, že bych rád dělal restauraci,“ popsal sympatický mladý muž. Jeho rodiče přišli do Čech před více než dvaceti lety, Petr se narodil už tady. „Jsem Čech s ukrajinskými kořeny,“ doplnil Petr Zejkan.

Petr Zejkan v salonku Podkarpatské restaurace.Petr Zejkan v salonku Podkarpatské restaurace.Zdroj: Deník/Jan SedlákJeho otec koupil v mezičase v Jablonci velký dům. „Jsme rodina, kde se rozhodujeme rychle. Když se na trhu objevil dům, ve kterém dnes pracujeme a žijeme, neváhali jsme, starý dům prodali a koupili tenhle. Skoro tři roky jsme pak bydleli na staveništi, ale vyplatilo se,“ svěřil se Zejkan.

Dům, ve kterém byla restaurace nebo podobné zařízení i v minulosti, přestavovala rodina v době covidové. „Zpočátku to bylo dobré, sice se nikam nemohlo, ale mohli jsme v relativním klidu pracovat. Pak ale začala válka a ceny stavebních materiálů vystřelily do neskutečných výšek. Najednou stála pálená cihla skoro čtyřikrát víc. Objížděli jsme domy v demolici, sbírali cihly. Skoro zázrak, že jsme to přežili a dotáhli do finále,“ řekl restauratér.

Koncept podkarpatské kuchyně byl jasný hned z počátku. „Od a do zet. Žádná restaurace v Česku nemá striktně vyhraněný koncept podkarpatské kuchyně. U nás nedostanete smažák a hranolky,“ vysvětlil šéf Podkarpatské restaurace v Jablonci nad Nisou.

Šéfkuchařem je tady Petrův bratranec z otcovy strany. Ve městě Iršava zanechal otisk v několika restauracích. V kuchyni mu pomáhá manželka Marina. „Přijali jsme i ženu, která pochází z oblasti sousedící s Krymem. Od roku 2014 je to tam okupované, ani neví, kdo bydlí v jejím bytě,“ dodal Zejkan.

Na „place“ kraluje Vladislav s manželkou. Před lety pracoval v jisté vyhlášené restauraci v Janských Lázních. „Pomáhal nám s otevřením, vždyť naše rodina neměla s gastronomií skoro žádné zkušenosti. Maminka pracovala v mateřské škole, táta má stavební firmu a já studoval práva,“ zavzpomínal Petr.

Borůvkové knedlíky. Ilustrační foto
Tady si pochutnáte: 10 nej restaurací v Jizerkách i pod nimi podle Tripadvisoru

Podkarpatská restaurace je otevřená přibližně 5 měsíců, v poslední době se dostává do černých čísel. „Přesvědčili jsme hosty, že nabízíme kvalitní nevšední kuchyni a příjemnou obsluhu. Samozřejmě, že k nám nenajdou cestu ti, kterým se nelíbí, že jsme Ukrajinci,“ dodal Zejkan.

Jaká je podkarpatská kuchyně? „Mele se tam hned několik kuchyní. Československá, maďarská, gruzínská. A co bych doporučil? Takovým vývěsným štítem je podkarpatský boršč. Charakteristickým jídlem jsou i holubce, i když je lidé znají spíše ve spojitosti s Polskem. Pak samozřejmě šašliky. To vše jsou klasiky, které bych doporučil. Ale samozřejmě, že jídelníček nabízí mnoho dalších podkarpatských jídel,“ pozval vedoucí restaurace.

Válka

Napadení Ukrajiny Ruskem zastihlo rodinu Zejkanových uprostřed rekonstrukce domu. První zprávu dostali přitom na cestě na návštěvu rodné vlasti. „Byli jsme kus za Hradcem Králové, když volala teta, mámina sestra, která bydlí v Užhorodě, což je první větší město od hranic se Slovenskem. Ať se vrátíme, že začala válka. Byl to šok, celá rodina jsme brečeli. Seděli jsme na zprávách, hledali stále nové informace. Ale pak si člověk zvykne na to, jak to je,“ ponořil se do vzpomínek Petr Zejkan.

Na Ukrajinu začal ale jezdit systematicky. Nejprve zásoboval rodinu. „Na Ukrajině máme větší část rodiny. Od začátku války jsem tam byl snad osmdesátkrát, i dvakrát týdně. Nejprve, abych dovezl nějaké věci tetám. A dělám to pořád. Na Ukrajině dnes stojí litr mléka až 50 korun. A výplata je 4 tisíce,“ popsal situaci Zejkan.

Zanedlouho poté připravila rodina první větší sbírku pro Ukrajinu. Ve velké dodávce dovezli na point, kde se humanitární pomoc překládala do kamionu. „Druhý den ale kamion zmizel. Beze stopy, nevíme, kde vše skončilo, lidé nedostali nic. Bylo dohodnuto, že nějaké procento předá i naší rodině, což se také nestalo. Po téhle zkušenosti spolupracujeme s panem farářem Ivanem z liberecké řeckokatolické církve, který organizuje sbírku, vybírá i peníze na automobily pro ukrajinskou armádu. Jsme i ve spojení s paní Fürstovou z Liberce, která také organizuje pomoc,“ vyjmenoval restauratér.

Den otevřených dveří v krejčovství AjjA.
Módním salónem v Turnově si splnila sen. Teď proniká do tajů pivovarnictví

Po destrukci Kachovské přehrady vybrala rodina s podporou přátel ale i hostů restaurace pomoc pro domácí zvířata. „Věděli jsme, že pro lidi toho mají relativně dost. Nakoupili jsme granule pro psy a kočky, dokonce i nějaké hračky,“ vysvětlil Petr Zejkan a dodal, že za svoji pomoc Ukrajině se stal i terčem nenávisti: „Nikdo do očí ti to neřekne, ale na sociálních sítích je takových hrdinů hodně. Kritiku jsme schytali i za ty granule.“

Ale zažil i dojemné chvíle. Před pár dny celou rodinu dojala skupinka vojáků, kteří navštívili Podkarpatskou restauraci. „Seděli u jednoho stolu. Po nějaké době jeden přišel a přinesl mi nalepovací znaky na uniformu, které nosil medik Taylor, jejich kamarád a kolega, který zemřel po zásahu šrapnelem do hlavy, což je mediálně známý příběh. Ty znaky mi dal, což jsem oplakal, to byly velké emoce. Taylor je a zůstane pro mě hrdina,“ uzavřel vyprávění Petr Zejkan.