Vyrážím na svou první lekci pole dance, pod kterým si stejně jako asi všichni nezasvěcení představuji jakési tančení u tyče, které ale může být pěkná fuška.

Ale proč nespojit příjemné s užitečným? Vyzkouším si něco nového a navíc podpořím dobrou věc.

Po celém dni stráveném v zimě na sněhu přicházím do vyhřátého studia unavená a promrzlá. Ani nevím, zda jsem se trefila s oblečením, v tašce mám kalhoty a tričko, ve kterém v létě běhám. Boty mi chybí, protože jsem někde zaregistrovala, že pole dance se cvičí naboso. Tak trochu doufám, že moje kondice z fitboxu a běhání mě tady zachrání.
Ihned po vstoupení k recepci potkávám sympatickou majitelku studia, Jitku. Ta mě vstřícně uvítá a vzápětí mi představuje dnešní lektorku Lucku, která vede lekci pro začátečníky.

Příjemná slečna mého věku Lucie mi ochotně vysvětluje, co to tedy ten pole dance je. Sama se pole dance věnuje přes tři roky. Za tu dobu se vypracovala z klientky na lektorku. „Je to poměrně náročný sport, založený na síle a flexibilitě. Člověk na sobě musí hodně makat. Není to je o tom občas zajít na lekci, ale i ve volném čase hodně posilovat a protahovat se," vysvětluje mi čtyřiadvacetiletá Lucie Najmanová.
Největší výhodu prý mají gymnastky i baletky. Začínám se trochu obávat, zda mám vůbec šanci. Když vidím tyč, připadají mi všechny pozice, které na tom zkušené slečny dovedou, nemožné.
Musím přiznat, že o srandě se tu nedá mluvit. Otočit se správně kolem tyče, zatnout svaly, udržet napnuté špičky, nespadnout a ještě vypadat elegantně je nadlidský výkon. Ale u mé lektorky to vypadá tak jednoduše! Naštěstí cvičím v příjemném kolektivu a je to zábava.
Domů odcházím unavená s bolavýma rukama, ale veselá. Pole dance je opravdu tvrdý sport. Další den mě z pohybů, na které nejsem zvyklá, bolí celé tělo. Ale láká mě zkusit to znovu.

Charitativní akce přinesla projektu Senior sociální doprava České červeného kříže přes tři tisíce korun. Během celého dne přispěly přibližně tři desítky osob. Jsem ráda, že jsem mohla být jednou z nich.