Jak jste se sbíráním začal?

V příloze Ahoj na sobotu jsem si přečetl článek od Ivana Vápenky, zakladatele Klubu sběratelů v Praze. Zaujalo mě to a v roce 1988 jsem se jel podívat na Smíchov. Pak jsem se stal členem celorepublikového klubu.

Od koho máte první podpis?

Od Jiřího Rašky. Získal jsem ho v dětství do památníčku na můstku v Plavech.

Jakým způsobem podpisy sbíráte?

Poslední tři roky je chci získávat z osobního kontaktu. Je to nejcennější, když s tím člověkem promluvím. Pak mám podpis, věnování a datum setkání.

Pořádáte také výstavy?

Největší akci, kterou jsem uspořádal, byla v Jablonci v Belvederu. Půl roku jsem tam předváděl svého koníčka veřejnosti. V galerii se konaly i besedy se sportovci, na vernisáž přijali pozvání zástupci jabloneckého fotbalu. Vážím si účasti legendy Rudolfa Svobody. Na něj jsem si celé dětství hrál.

Máte tedy vřelý vztah ke sportu?

Hrál jsem asi dvacet let kopanou. Jedna z oblastí, kterou mám zmapovanou, jsou právě fotbalisté. Mám podpisy od Pláničky až po současný fotbalový tým.

Jak velká je vaše sbírka?

Čtyři tisíce podpisů zpracovaných a asi pět set nezpracovaných. Přibližně, já to zase tolik nepočítám. Nesbírám na kvantitu, ale na kvalitu. Sbírka je rozdělena do dvou hlavních oblastí, sport a kultura. Některých podpisů si velice vážím.

Které autogramy jsou pro vás nejcennější?

Autogramy z pozůstalosti Jiřího Šlitra, které jsem dostal od jeho sestry Olgy Mroženské. V květnu jsem ukázal panu Třískovi, když tady hrál v divadle, jeho pozvánku na svatbu adresovanou Jiřímu Šlitrovi. Ptal se mě: „Kdes to vzal?“ Pohled na tu pozvánku ho dojal. ⋌(jar)