Z nebe se sype sníh, mrzne až praští. Otrhaná postava sedí na lavičce absolutně netečně, chabá bunda skrývá ztýrané tělo. Boty? Ne, zrovna je nemá, nohy obalené kusy hadrů.

„Potřebuješ něco?“ přistupuje k němu drobná žena. „Hm, hm,“ zabručí. Realitu příliš nevnímá, neléčená schizofrenie, to je sakra prevít. Posledním stádiem bývá rozpad osobnosti.

Jenže tohle všechno promrzlý Jirka Staněk, známější pod přezdívkou Foukí, kvůli nemoci vlastně neví. Ví jen jedno. Tahle paní se o něj zajímá a mluví na něj laskavým hlasem. Žádné nadávky, zloba, urážky, natož pěsti či pendreky.

Instinktivně se začíná svým způsobem o hovořící paní zajímat. „Když jsem ho takhle viděla, rozbrečela jsem se. Proboha, vždyť byl na pokraji smrti. A nikoho to nezajímalo,“ vypráví po půl roce paní Marcela.

Boty na zlých nohách

Pořídí mu nejdříve boty a Foukí tak může i za sněhu pořádat své pravidelně nepravidelné procházky po městě. Už ví, v kolik se má jít podívat do parku nedaleko hotelu. Ta hodná paní mu tam přinese zase něco dobrého k snědku.

Bolí ho nohy. Už dva roky, od té doby, co byl ošklivě popálen při požáru opuštěného objektu, kde spával. V nemocnici strávil tři měsíce, ale popáleniny potřebují dlouhodobější péči. „Přemluvila jsem ho a šli jsme k paní doktorce. Od té doby sebou nosím v kabelce hojivé masti a vždycky po koupeli mu nohy namažu,“ vypráví Marcela.

S Foukím vcelku pravidelně navštěvuje Domov Naděje. Právě kvůli koupeli. Schizofrenie nedovoluje Foukímu v Domově zůstat. Bojí se ostatních lidí, nejraději je se svými vizemi sám. Povídá si vlastně jen s nimi.

Sem tam se dostane paní Marcela k nějakému použitému oblečení. To nejdříve vypere, pak jde s Foukím na koupel a dá mu čisté oblečení. „Jirkovi je přes třicet, ale kvůli nemoci se chová jako malé děcko. Prádlo musí mít srovnané do hromádek a všechno se mu musí opakovat.“
Foukí má novou image, všimli jste si? Díky paní Marcele.

Rady a překroucené vnímání pomoci

Foukí má uznán invalidní důchod, ale nechtějí mu ho dát, protože nemá odpracované roky, tvrdí paní Marcela. S Jirkou a kvůli Jirkovi se mnohokrát vypravila i na úřad práce, na radnici, na sociálku, pomoc hledala i u neziskových organizací.

„Všude jen radí, nikdo konkrétně nepomůže. A jít do ústavu? Vždyť víte, jak to tam chodí. Člověka akorát zdrogují léky a udělají z něj ještě větší loutku, než jakou je,“ myslí si Marcela. A kdyby důchod dostal? „Bojím se, že by peníze hned rozdal nebo by ho ostatní bezdomovci okradli, možná i zmlátili. Musel by dostávat nějaký denní příděl,“ vypráví Marcela, která se pozastavuje i nad tím, jak si pomoc představují jablonečtí podnikatelé, kteří mají své provozovny v centru města, kde se Foukí rád pohybuje. „To mu vrazí do ruky krabicové víno a ať táhne někam jinam. Když s ním ale chci jít na polévku, každý nás vyhodí. A to i když je Jirka omytý a ostříhaný, čistě oblečený. To je pomoc?“

Hledáme pomoc

Že Foukí trpí schizofrenií, musí přinejmenším tušit všichni ti, kteří kolem něj jen jedinkrát projdou. Problém je, že není nikdo, kdo by mu lék podal, natož koupil. Foukí má totiž strach i z lékařů, z lékárníků, z lidí všeobecně.

„Musel by se o něj starat ještě někdo další, sama to nezvládám. Bohužel, lidé jsou lhostejní. Vidí jenom lidskou trosku a to jim stačí ho odsoudit. Ale jak by to bylo s nimi, kdyby neměli rodinu a byli takhle nemocní? Skončili by jako on,“ myslí si Marcela.

Proto hledá. Hledá dalšího člověka, kterému není osud Jirky Staňka alias Foukího lhostejný. „Byla bych moc ráda, kdyby se pro Jirku našla někde čistá postel. Někde, kde by mohl být sám. Bojím se, že by další zimu nepřežil.“

Paní Marcela má Jirku ráda, o tom nepochybuji. To když se oči několikrát za rozhovor zalijí slzami a hlas se zatřese. „Kdybych byla sama a v důchodu, postarala bych se o něj,“ chvějí se rty.

„Musím ho dostat k lékaři, aby mu naordinoval léky. Myslím si, že pokud by měl člověka, který by se mu systematicky věnoval, Jirka se změní. Je to v jádru moc hodný kluk,“ vypráví Marcela.

Foukí má na Facebooku na pět tisíc příznivců. Jsou to jen vtipálci? Najde se pomoc v povrchní společnosti, která se jen ráda baví? Kdoví. Osudy Foukího a paní Marcely budeme ale nadále sledova