Sál v budově obecního úřadu Maršovice slouží především sportům, v těchto dnech si tady ale nikdo florbal nezahraje. Stojí v něm řady stolů s horami oblečení, v rozích stojí kočárky, boty, hygienické potřeby. Obec Maršovice poskytla prostory pravoslavné církvi, jejíž dobrovolníci tu přebírají i vydávají pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. 

Starosta obce Jiří Ouhrabka do sálu vrazí s kolem pro malé dítě. „Dal jsem ho dohromady, snad ještě poslouží,“ pousmál se. Když se na něj dobrovolníci obrátili, zda nemá obec nějaké volné prostory, neváhal. „To je v současné situaci jasné a dává to smysl,“ doplnil. 

Oblečení na stolech probírají dobrovolníci, dokonce ti z řad uprchlíků. Matka s dcerou třídí dětské prádlo podle velikosti a druhu do igelitových pytlů, které se poté popisují. „Nemohla bych sedět, je třeba pomáhat. Ani děvče teď sedět nesmí,“ pousmála se matka. Bydlí v Jablonci a po příjezdu se obrátily na pravoslavnou církev. Její dobrovolníci jim nabídli práci v centru, kterou bez váhání přijali. Balí také krabice se základními potřebami pro utečence, kteří našli azyl v ubytovnách v Jablonci. 

Dobrovolníci pod patronací Pravoslavné církevní obce v Jablonci nad Nisou založili sběrné centrum nejprve v areálu Farmy Pěnčín. Prostory zdejší Korálkové dílny ale nestačily, proto centrum rozdělili. V Maršovicích vybírají oblečení, hračky nebo hygienické pomůcky, v Pěnčíně vyhlíží speciálně potraviny. „Těch je v posledních dnech málo. Nejprve nás lidé doslova zavalili, teď ale máme skoro prázdno, připraveno máme jen pár beden s takzvanými rodinnými balíčky,“ popsala koordinátorka pěnčínského centra Marie Popová, která v Česku žije již dvacet šest let. „Zůstali mi na Ukrajině rodiče, ale nechtějí svůj domov opustit. Když tady za námi byli na návštěvě, během pár dní chtěli rychle domů,“ popsala. 

Ilustrační foto
V Jablonci jsou již stovky uprchlíků z Ukrajiny, město připravilo ubytovny

Do maršovického sálu vchází další rodina utečenců. Otec, matka, dvě dospívající děti. Vítá je koordinátorka centra Katarína Kryčfalušij. Hovoří s nimi plynulou ukrajinštinou. Patnáctiletá slečna z Dnětropetrovské oblasti jde s bratrem vybírat učební pomůcky pro mladší sourozence. Když vypráví o dlouhé cestě do Čech a o tom, že měla nastoupit na sportovní střední školu, protože ráda a dobře hraje fotbal, náhle se rozpláče. Katarína Kryčfalušij ji bere do náruče a konejší. 

Scénu sleduje i představený Pravoslavné církevní obce v Jablonci Michaelo Hryha. „Je to smutné, ale společně to zvládneme. Jako církvi je nám nutností pomáhat,“ sdělil. 

Katarína Kryčfalušij počítá, co je ještě třeba. „Myslím, že materiálu máme dost, co schází, jsou potraviny, zvláště trvanlivé, ty zoufale dochází.“ Proto chce v příštích dnech upnout síly dobrovolníků pravoslavné církve právě tímto směrem.