Velkou vodu dobře znají i v Desné v Jizerských horách. Starosta Marek Pieter s námi zavzpomínal na spoušť, kterou voda ve městě napáchala v letech 2002 a 2006, připomněl význam protipovodňových přehrad a mluvil o tom, co a v jakých fázích nyní budou muset postižená města Liberecka řešit.

Desnou zasáhly větší povodně v letech 2002 a 2006. Můžete přiblížit, jak to tehdy ve městě vypadalo?
V prvé řadě je třeba říct, že u nás nebyly škody tak rozsáhlé jako jsou v současné době na Liberecku. Když budeme mluvit o roce 2006, tak v Desné tehdy voda zničila především místní komunikaci Příkrá, vyplavila některé objekty a v jedné z oblastí muselo dojít k evakuaci lidí, protože hrozilo zaplavení nemovitostí.

Jak jste řešili škody, a jak dlouho trvalo napravování následků?
Čerpali jsme dotaci z povodňového dotačního titulu. Tehdy byl ale problém v tom, že u nás byl vyhlášen třetí povodňový stupeň a ne stav nouze nebo nebezpečí a tyto peníze nás mohly minout. Ale požádali jsme o výjimku a na základě naší žádosti jsme nakonec dotaci získali. Co se týče nápravy škod, vše se nám podařilo dát do pořádku během jednoho roku, i administrativně.

Jakou roli sehrávají při prevenci povodní přehrady kolem Desné?
Samozřejmě velikou, přehrady nám pravidelně pomáhají. Ostatně jak nádrž Souš, tak Josefův Důl nejsou jen vodními zdroji, kdysi vznikly právě jako prvky ochrany proti povodním. Přehrady nás ostatně zachránily právě i při velké vodě v roce 2006. Významnou roli tehdy sehrálo také to, že v pravý čas přestalo pršet. Chybělo málo a situace byla daleko horší.

Jak to vypadalo v Desné o uplynulém víkendu?
Samozřejmě jsme monitorovali vodní toky – objížděli jsme město a sledovali rezervu průtoků. Vlivem velké vody byla stržena turistická lávka v areálu protržené přehrady.

Když se vrátíme k Liberecku, co a jak zástupci měst bezprostředně po podobné tragédii řeší?
Každý starosta se nejprve musí starat o občany, musí zajistit náhradní ubytování lidem, kteří museli opustit své domovy, koordinovat obnovení dodávek energií a podobně. V takové chvíli je toho opravdu hodně.

Musí se také zajistit alespoň základní zprůjezdnění komunikací, dodávka pitné vody, a tak dále. V další fázi pak samozřejmě vše přechází na administrativu. Až pomine vlna odstraňování největších škod, přichází na řadu úklid, likvidace nepořádku, zajištění odvozu zničených věcí, což není jednoduché, protože ve vyplavených domech je zlikvidované prakticky všechno. Důležité je také zajištění metodické pomoci – informovat lidi o tom, kam se mohou obracet o finanční, případně psychologickou pomoc.

Ve spoustě měst a obcí, bohužel, zřejmě narazí na problém financování oprav objektů, které se realizovaly nebo rekonstruovaly díky dotacím. Tohle se řeší těžko.