Přepadení se zbraní v ruce klasifikuje zákon jako loupežné přepadení. V hantýrce vězňů se tomu říká El paso. Filip a Jindřich, kteří za tento trestný čin ztratili několik let svobody ve Věznici Rýnovice, se svěřili svými příběhy.
„Byla to ode mne úplná pitomost,“ hodnotí s odstupem téměř čtyř let Filip. S kamarádem se prý trošku opili. „Měli jsme špičku a jeho napadlo, že si půjdem pro peníze. Jeden kluk mu je dlužil. Tak jsme si k tomu vzali pistoli,“ pokračuje sotva pětadvacetiletý kluk.
Akce pro něj skončila dobře. Ale jen na dvanáct měsíců. Filip si myslel, že už se mu nemůže nic stát. „Po roce mě shodil a už jsem se vezl. Za El paso jsem šel natvrdo do Vinařic. Poprvé v životě a hned tam,“ dodává. Rychle pochopil, že se musí k verdiktu postavit čelem. Nechtěl hodit čtyři roky svobody za hlavu a proležet je na kavalci. „Požádal jsem o přeložení do Rýnovic, abych se tu mohl vyučit. Akorát jsem to stihl. Pustili mě na půlku před třinácti dny, tak jsem se na závěrečné zkoušky vrátil,“ vysvětluje Filip a ukazuje na tričko. Karta dokladuje, že je návštěva. „V životě se sem už nechci vrátit. Mě to fakt stačilo,“ říká.
I Jindřich je u zkoušek v civilu. Znovu nabyté svobody požívá tři měsíce. „Za co? Za El paso. Ale taková pitomost,“ neochotně přiznává mladík.
Pistole v jeho ruce nebyla opravdová, ale ten, na koho mířil, to nevěděl. „Trošku jsem se poflakoval, vykašlal se na učení a došly mi peníze. Tak jsem si je chtěl opatřit. Vždyť to byla kuličková pistole,“ vysvětluje Jindřich, ale velmi dobře ví, že soud jeho čin za hloupost nepovažoval.
„Alespoň jsem se vyučil,“ hledá klady v prožitých letech ve věznici. „S výučním listem a třemi certifikáty na programování na CNC strojích mám už teď práci. A za výplatu, kterou nosím domů se fakt nemusím stydět,“ dodává mladík.