Tři D digitální projekce

Tato novinka ve čtvrtek večer při slavnostní premiéře promítání v digitální formě uspokojila zhruba stovku návštěvníků jabloneckého kina Radnice. V této projekci mohou diváci vidět jak dokumenty, pohádky pro děti i dospělé, tak science fiction. S několika projekcemi začali v pátek.

Reportáž

Přípravy do kina již neřeším. Jasně se domlouvám s přítelem na čase, kdy a kde se sejdeme. V půl sedmé u mého domu. Informace k muži však dolehla nejspíš v jiném znění, jelikož již ve čtvrt na sedm stepoval před kinem.

Po lehké výměně názorů, kdo to zase spletl a kdo co říkal, vcházíme do budovy kina, které se už hemží známými jabloneckými postavičkami. Tu starosta, tu nejeden úředník, tu děti lékařů a další. Pomyslím si, že tedy s anketou nebude problém.

U pokladny si vyzvedávám lístky do páté řady. Paní ve večerní róbě mi odtrhává vstupenku a předává mi brýle, které mi pomohou vidět obraz trojrozměrně.

„Nebojte, brýle dioptrické si můžete nechat a tyto velké černé nasadíte na ně,“ vysvětluje mi usměvavá paní, než se stačím na cokoliv zeptat.

S vděkem si přebíráme mohutné brýle, které nás přenesou do jiného světa, a na chvíli se staneme třeba rybou, která si vesele plave mezi vodními rostlinami a planktonem, nebo kosmonautem, který si poskakuje ve vesmíru z jedné planety na druhou. Hop a hop.

Usedáme do křesla a hned jako mnoho dalších si brýle zkoušíme nasadit. Obraz se však odráží, musíme vyčkat na projekci. Při pohledu na brýle přemýšlím, že ty, co držím v ruce, stejně tak jak říká Rose v Titaniku, že nikdo nejedl z talířů, nepil z broušeného skla a nespal v postelích, tak i mě napadá, že tyto brýle nikdo zatím neměl na očích. Jak asi budou vypadat po měsíci?

Sál kina je téměř zaplněn. Než však s chutí nasadíme brýle a přeneseme pod mořskou hladinu, přicházejí ti, co se o digitalizaci zasloužili.

Krátce vysvětlují, proč byla téměř pětimilionová investice důležitá. Skromně hledící do sálu kina je právě mladá žena, která o digitalizaci nejvíce zabojovala.

Konečně sál potemněl

Více než celý podmořský svět mě však dostávají do úžasu ukázky, na které jablonecké kino láká. A jako malému dítě se mi chce vykřikovat: na to chci jít do kina, a na toto taky. Jsem si jistá, že kreslené postavičky a černé brýle mi umožní ocitnout se alespoň na dvě hodiny v pohádce.

Žbluňk, a jsme pod vodou. Společně se želvou se tam najednou ocitají všichni diváci. Potkáváme žraloky, sardinky, medúzy, mořské hady, morény a další živočichy, kteří se ukrývají v moři.

Vybral si mne za manželku

Asi největší šok zažívám, když si několikametrový kanic vybírá svoji manželku. Prostorový trojrozměrný obraz je opravdu zrádný. Mám pocit, že kanic si jde vybrat manželku přímo do řad diváků. A vybral si. Mne. K mému překvapení ucukávám hlavou před rybou.

Bez brýlí to prostě nefunguje

Mořským světem nás želva provází dobrou hodinu a půl. V průběhu sledování zkouším sundat brýle a zjišťuji, že bez brýlí již obraz není trojrozměrný, spíš vzdálený a dvojitý. Jsme u konce. Anketa z dojmů z prvního promítání v 3D projekci jde hladce. Téměř všem se líbí.

S příslibem, že určitě zajdeme na Nezvratný osud opouštíme kino a na rozdíl od neshody, kde se s přítelem sejdeme, je nyní jasno. Ruku v ruce kráčíme k automobilu.

Jaké jsou vaše dojmy z 3D promítání?