Téměř pět a dvacet let působí Mandragora pod vedením Honzy Krajníka nejen na Jablonecku. Hraje směs swingu, hard-rocku a rock ´n´rollu. Pátá deska v pořadí se jmenuje Stroje. Poprvé ji posluchači uslyší na pátečním křtu. Ale bude vinylová…

Není to tak trochu nemoderní, vydávat v době iPhonů gramofonovou desku?

To je. To máte naprostou pravdu. Ale na světě je podobných anachronismů plno. Třeba jízda na koni. Kůň jako dopravní prostředek možná není tak praktický, jako auto, ale jízda na něm je prostě zážitek. Gramofonová deska také není tak praktická, jako iPhone, ale poslech hudby z ní je rozhodně větší zážitek.

Jak je v dnešní době složité nechat vyrobit gramofonovou desku?

Nechat vylisovat gramofonovou desku není o moc složitější, než nechat vylisovat CD. Jen je to zhruba o třetinu dražší. Ale v našem případě se jedná především o analogovou nahrávku. Tedy o nahrávku vytvořenou na vícestopém magnetofonu. Deska se pak nelisuje z CD, nebo z disku, přes digitální převodník, ale z pásu, který je přehráván speciálním magnetofonem přímo do řezací hlavy. Tímto způsobem vznikaly ty legendární rockové nahrávky.

Signál tak vůbec neprojde digitalizací. Digitalizace nesvědčí rockové a bluesové hudbě. Gramofonové desky, které si dnes kapely nechávají dělat z digitálních nahrávek jsou jen taková reklama. To je jako když budete sedět na koni a kůň se poveze na valníku. Pak budete říkat dojel jsem na koni tam a tam. Ale je to nesmysl.

Bude možné, aby vaši novou nahrávku slyšel i ten, kdo nemá gramofon?

Udělali jsme i sto kusů na CD, a také bude možné stáhnout si nahrávku ve formátuMP3 na www.supraphoneline. K tomu mě ale přemluvila kapela. Já bych nahrávku nechal jen na vinylu. Je dělaná pro vinyl a na něm má nejlepší zvuk. Jedinou výhodou CD verze je to, že tam budou navíc i dvě starší věci, které dosud nevyšly.

Jak dlouho už hrajete?

Příští rok budeme mít výročí 25 let. Takhle dlouho existovat bez mediální podpory je zázrak.

Je pravda, že vás v rádiu moc často neslyším. Čím to je?

Nedávno byl jeden kamarád v jistém nejmenovaném rádiu a na závěr jednání se zeptal, proč nikdy nehrají Mandragoru."To je příliš umělecká hudba, to nikdy hrát nebudeme." zněla odpověď. Byl jsem dost překvapen. Čekal bych třeba „Co to je, to neznám…" Ale oni v tom měli jasno. Média rozhodují, co budou lidé poslouchat. To mě dost děsí.

V čem by byl rozdíl, kdybyste byli mediální kapelou?

Měli bychom víc koncertů a možná by z honorářů něco zbylo i na hudebníky. Nemuseli by odcházet do tanečních kapel apod. Výše honorářů za naše koncerty sotva stačila pokrývat pronájmy nahrávacích studií, zkušebny, plakáty, cesťáky. Občas nás podpořilo město Jablonec, nebo sponzoři. Hudebníci nikdy žádný honorář nedostali. To je mi dost líto a pokládám to za neúspěch. Na druhou stranu můžeme být hrdí na to, že jsme nahráli 5 desek a hrajeme uměleckou hudbu.

Je pravda, že se v Mandragoře vystřídalo už dost lidí. Čím to je? Proč hudebníci odcházejí a přicházejí?

Nedávno jsem to spočítal. Za těch 25 let s námi hrálo nejméně 25 lidí. Ale bicí, basa, kytara, zpěv jsou stejné už 12 let. To je důležité. Motivace odchodu je různá: lepší finanční podmínky, potřeba více se věnovat rodině, nebo práci, někdy si prostě lidi nesednou.

V létě jsme vás mohli slyšet na přehradě a na pódiu s vámi bylo několik nových tváří. Mohl byste je představit?

Obměnili jsme dechovou sekci, kterou teď tvoří Lenka Lea Nováková na trubku a Klára Mencová na trombón. Přinesly do kapely mladistvou energii a optimismus. Také se vrátila zpěvačka Kateřina Žižková, dříve Chmelařová, která s námi nahrála předešlou desku a na klávesy nastoupila Dáša Vajdíková. Kapela získala ženskou energii, což je to příjemné.

V čem, myslíte, že je vaše deska zajímavá a proč by si jí lidé měli poslechnout?

Nebylo by věrohodné, kdybych chválil vlastní dílo, tak se pokusím o stručná fakta: Styl: Rock, Swing, New age, art rock, Zvuk: originální analogová nahrávka, výrazná dynamika, prostorovost, široké harmonie Nástrojové obsazení: Bicí, baskytara, spousty druhů kytar, sitár, banjo, varhany, syntetizátory, vokály, trubka, saxofon, trombón, zvukové efekty, samozřejmě ženský a mužský zpěv.

Jestli vás tohle už nezaujme, tak nevím…

Proč by lidé měli přijít na křest vaší desky?

Jsem si jistý, že to bude mimořádný koncert. Po zvukové i vizuální stránce. Klub Woko má široko daleko nejlepší akustiku. Je tam dobrá aparatura. Máme vlastního zvukaře i osvětlovače. Také nahrávku, buď na CD, nebo na vinylu je možné koupit pouze na našem koncertě. A nikdo neví, jestli ještě budou nějaké další.

To zní trochu skepticky.

Kdysi mě překvapil herec Brodský, když řekl, že herectví je hrozně závislá profese. Že herec musí jen čekat, až mu někdo nabídne roli, pak musí poslouchat režiséra a říkat, co je ve scénáři. S kapelou je to podobné. My jsme teď vyprodukovali desku, máme skvělý repertoár, technicky dobře připravený, ale musíme jen čekat, jestli nás někdo pozve. Nemůžeme někam přijet a začít hrát. Ani posílání nabídek už moc nefunguje. Trh je více než přeplněn. Rozdíl proti herectví je snad jen v tom, že my hrajeme vlastní věci. Takže ona ta budoucnost není jen na nás. Když lidé nepřijdou na koncert, kapela skončí. Každý koncert může být poslední. Takto skončil koncem sedmdesátých let George Harrison. Hrál skvěle, ale lidi na něj prostě nepřišli. Tedy ne že bych se chtěl srovnávat, ale princip je stejný. V Jablonci, nebo v New Yorku.