Základní obsluha počítače, elektronická komunikace, práce s internetem nebo tvorba internetových stránek a digitálních fotografií. To nabídly kurzy v rámci projektu Vzdělávání tělesně znevýhodněných občanů a sociálně izolovaných skupin v informačních a komunikačních technologiích. Někteří jedinci nalezli i díky projektu nové pracovní uplatnění.


„Z asociace se kurzů zúčastnilo 25 dětí, z toho osmdesát procent tvořili vozíčkáři. Druhou skupinu naplnili rodiče postižených dětí dlouhodobě nezaměstnaní. Z patnácti rodičů našli čtyři pracovní uplatnění,“ zmínila Bohuslava Zikmundová, předsedkyně jabloneckého klubu Asociace rodičů a přátel postižených dětí v ČR.


Finance na tento kurz plynuly převážně z fondů Evropské unie. „Celkové náklady na tento projekt činily téměř čtyři sta padesát tisíc korun, přičemž osmdesát procent financovala EU,“ upřesnila manažerka projektu a zároveň školitelka Andrea Svobodová.


V rámci projektu stihli lektoři proškolit až 191 zájemců s handicapem v jedenadvaceti kurzech, které se konaly na jablonecké Střední průmyslové škole technické v budově B. Jeden kurz trval dvacet hodin a mohlo ho navštívit maximálně dvanáct osob. „Největší zájem a zároveň největší úspěch sklidil kurz tvorby digitální fotografie,“ informovala Andrea Svobodová.
Kvůli značné převaze vozíčkářů museli organizátoři zajistit bezbariérový přístup do budovy.


Město Jablonec i samotné partnerské organizace byly z projektu velice nadšeny a chtějí jeho opakování. „S novým projektem musíme však počkat až Liberecký kraj podá výzvu,“ upozornila manažerka projektu Andrea Svobodová. „Vzhledem k tomu, že v září 2006 jsme minulý projekt podali, a až v dubnu 2007 byl realizován, může se začátek dalšího vzdělávání uskutečnit až příští rok,“ doplnila Svobodová.


Projektu se účastnili lidé s postižením z partnerských organizací, jako je Centrum zdravotně postižených Libereckého kraje, Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí ČR, Občanské sdružení ROSKA, Ústav sociální péče Horní Maxov, Český svaz žen a organizace Jakob.


Nejnižší věková hranice byla patnáct let a do projektu se zapojili i senioři. Výuka jim pomohla zejména v možnosti lépe se zařadit na trhu práce a nalézt si zaměstnání, orientovat se ve výpočetní technice a vyplnit tím volný čas, který lidé s handicapem tráví občas pasivně.