Je několik minut po deváté hodině a před malým sálem v Domě dětí a mládeže Vikýř v Jablonci je ticho. „To tam asi ještě nejsou,“ říkám si a nakouknu do vedlejších dveří, kde sedí děti a poslouchají ředitelku DDM Martu Tauchmanovou, která jim vysvětluje techniku zdobení triček obrázky. „Aha, to bude asi zase jiný tábor,“ pokračuji v dedukci. Já však hledám ten pro nejmenší prťata, vlastně ještě pro batolata, když podle odborných knih je batoletem zváno dítě do tří let.

Svačinka i jako lék na smutek

„Jsou tam,“ sděluje mi Stanislava Příhonská, vedoucí předškolního oddělení DDM Vikýř a přivádí mě na sál. Dětičky právě snídají, proto takové ticho. „Protože některé snídají a některé ne, tak máme nejdříve volnou hru, při které se mohou děti najíst, jak potřebují. Některé to mají také jako zahnání smutku – dám si od maminky aspoň svačinku,“ vypráví vedoucí příměstského tábora s názvem Prázdninové hravé dopoledne Markéta Vacátková. (Zatímco pilně zapisuji její slova, přibatolilo se ke mně jedno batole, jež asi zaujaly moje prsty u nohou jen v punčochách a hladí mi je…)

Od sympatické Markéty se dovídám, že děti chodí na devátou a domů odcházejí ve dvanáct. Pro některé to není nic nového, jelikož během školního roku navštěvovaly kroužek Hravé dopoledne, kde měly podobný režim. Ale jsou tu i děti bez zkušeností.

Nejčastější konflikt: Já chci tu hračku!

Během našeho rozhovoru přiběhl chlapeček doprostřed místnosti a s pláčem poklesl k zemi. Někdo mu hračku buď vzal, nebo s tou jeho oblíbenou si jiné dítě právě hraje. „To je asi nejčastější konflikt, ne?“ ptám se Markéty, která přikyvuje a snaží se Matýskovi – onomu nešťastnému chlapečkovi, situaci vysvětlit. Vtom však mě udiví holčička, která mu „svou“ hračku hodí na zem: „Já mu ji pučim.“ „To je Markétka, jsou jí tři roky. Chodila do Hravého dopoledne. Když nastoupila, chtěla vždycky to, co měli ostatní. Třeba – já chci míč, když ho měl někdo jiný,“ uvádí mě do obrazu vedoucí Markéta. Žasnu nad Markétčiným pokrokem.

Matýsek je nový a tak nemá ještě žádnou zkušenost s kolektivem. „Matýsek by chtěl hned k mamince, když je konflikt,“ dokresluje mi situaci Markéta.

Některé to láká odejít za maminkou

Po volné hře bude následovat chvilka rozumové výchovy, kdy si všichni sednou do kroužku a popovídají si. Ze zájmu dětí pak vedoucí vyvodí další činnost. „V pondělí jsme měli bezpečnost – hasiče, policisty, v úterý zvířátka,“ říká vedoucí Markéta. Na toto téma pak s dětmi něco vytváří. Pracuje s nimi po skupinkách nebo jednotlivě. Jsou přece ještě malé a hromadně to nejde. Pak nastane úklid hraček a buď pohybová činnost, nebo pobyt venku. Záleží na počasí a také na dětech. „Zkoušíme to chodit ven, ale příprava trvá dost dlouho a některé to láká odejít za maminkou,“ směje se Markéta.

Tento prázdninový příměstský tábor není se speciálním programem, nýbrž je zaměřen na to, aby si děti zvykly na kolektiv. V září totiž půjdou do školky.