První překážky jsem si postavila z fošny a angreštů, vzpomíná Klimešová

Liberecké mistrovství tak pro ni může znamenat zlatý hattrick. Klimešová vzpomíná na své začátky s agility.

Jak jste na mistrovství i s Kiki připraveny?
Já doufám, že nejlépe jak jsme mohly. Jsme připraveny, samozřejmě příprava musela odpovídat i věku Kiki, nyní jí je už devět a půl. Myslím, že za ta léta už víme, co pro dobrou přípravu udělat. Zapracovala jsem i na sobě, abych byla ještě rychlejší, tak uvidíme.

Co by pro vás znamenalo další vítězství?
Ani se neodvažuji doufat, že by se nám to podařilo. Hlavně si přeji, aby nám vyšly týmové závody. Myslím si, že jako družstvo jsme opravdu nejlepší na světě. Snad budeme mít štěstí, a když na domácí půdě zacinká medaile, bude to neskutečně skvělé.

Proč jste si vybrala poměrně málo známé plemeno mudi?
Nejprve jsem měla belgické ovčáky malionis a rozhodla jsem se, že tak velké plemeno už dál nechci, protože je to náročné i v běžném životě. Hledala jsem nějaké menší plemeno, ale nechtěla jsem teriéra, ani žádné lovecké plemeno. Jednou jsem viděla mudi na závodech a tento pes se mi zalíbil, navíc je povahově podobný právě belgickým ovčákům.

FOTO: Do Liberce se po pěti letech vrátily nejlepší světové špičky v agility

Jak často trénujete a co obnáší celková příprava?
Já trénuji skoro denně, ale ne překážky. Navíc jen samotná příprava na trénink je poměrně dlouhá. Pes musí být například řádně rozmasírovaný nebo projít strečinkem. Příprava na mistrovství zabere samozřejmě hodně času, protože pro psa obsahuje i takové věci jako je plavání, pravidelné masáže, dornovu metodu, osteopatii, cvičení na balónu a spoustu dalších cvičení.

A vy sama se připravujete jak?
Sama také hodně cvičím. Chodím běhat, navíc jsem dělala závodně biatlon, takže vím, jak se připravit. Myslím, že může vyhrát i člověk, který není dobrý atlet, ale je to pro něj mínus.

Do kolika psi vrcholově závodí?
Je to individuální, já jsem osobně překvapená, že Kiki může stále závodit. Záleží to na spoustě faktorů, možná je toto i její poslední mistrovství světa. Až uvidím, že už je trať pro ní příliš těžká, tak to stopnu. Zatím pořád ještě vidím, že to zvládá s přehledem, i když je už o trochu pomalejší.

Tituly mistrů Evropy v agility jsou rozděleny

Kolik máte v současné době pejsků?
Mám Kiki, třináctiletou fenku belgického ovčáka a poté čtyřletého psa border koli, ale ten měl dlouhou dobu zdravotní problémy kvůli otravě. Jelikož se jeho stav moc nelepšil, tak jsem s ním nakonec letěla až do Kanady. Nyní je fyzicky v pořádku, ale musíme zapracovat ještě na psychice. Věřím ale, že jsme na dobré cestě.

Vedle závodů se věnujete ještě vlastnímu výcvikovému středisku, že?
V současné době ho po mně převzala kolegyně, s kterou trénuji již šestnáct let, jelikož mám manžela Itala a hodně cestujeme, také máme nyní malé dítě. Příští rok bychom se navíc měli odstěhovat do Itálie.

Znamená to, že opustíte i Klub agility ČR?
Určitě chci zatím doběhat s Kiki za český klub. A poté uvidíme, plánujeme i koupi nového psa, takže pravděpodobně poté začnu běhat za Itálii.

Kožešinovým farmám sice odzvonilo, ale tím utrpení zvířat nekončí

Jak jste se k agility vůbec dostala?
Posedlost psy tu mám od malička. Doma jsme měli středního knírače a prvního, opravdu mého psa, mi koupili rodiče. Toho nám ovšem v šesti letech zastřelili. To jsem nesla velice těžce a naši mi proto nechtěli dalšího psa pořizovat. Nakonec jsem si ale pořídila sama vlčího špice, což sice není pracovní plemeno, ale já v té době netušila, že se s ním budu věnovat nějakému sportu. Začala jsem chodit na cvičák. Postupně jsem vyzkoušela všemožné kynologické sporty, ale když jsem četla o agility, tak mě to natolik nadchlo, že jsem si na zahradě postavila vlastní překážky. Z fošny na tvárnice byla houpačka, mezi angrešty byl slalom a podobně. Já jsem trochu ranař, a tak jsem agility viděla poprvé až na závodech v Brně, kam jsem se jen tak přihlásila. A poté mě to zcela pohltilo. Začala jsem chodit do různých klubů, poté si založila svůj vlastní a tak to pokračovalo až do dnes.