Osobně jsem vyslechl volání pokrmu, který sám rád vařím a přihlásil se do soutěže s tím, že bych rád některému z týmů vypomohl a zároveň z toho připravil reportáž. Ještě ráno, v sobotu 2. září, tedy v den konání, jsem ale vůbec netušil, jak se to celé semele. O půl desáté dopoledne mi zavolala organizátorka gulášování a předsedkyně spolku Trávnice, že mám tým svůj. A jestli chci, že mi může ještě někdo pomoci. „Vezměte si s sebou svoje nářadí, nůž, sekeru na dříví, ingredience na vaření guláše. Dáme vám maso a cibuli,“ vysvětlovala.

A tak jsem nabrousil nože, sekyry raději dvě (kdoví, co mě tam čeká), zavelel synovi a o půl druhé odpoledne jsme na místě akce vyhlíželi, který kotlík je ten náš. Dostali jsme stanoviště hned zkraje startovního pole. Nutno podotknout, že z toho posledního. Tedy soutěžní číslo 5.

Parťačkou nám byla Tereza Čermáková, dcera hlavní pořadatelky, žijící dnes v Libčicích nad Vltavou. Rychle jméno týmu, což dopadlo v našem případě neoriginálně, ale příznačně. Pod číslem 5 soutěžili Kotlíkáři. Lítý souboj jsme svedli proti týmům Po lopatě, Mrtvolky, Trávnice a Nohejbal Kozinec.

Jen jsme se trošku seřadili, soutěž začala

Tereza si vzala se Sedlákem juniorem na starost nejprve loupání cibule, já jsem se jal upravovat maso. Bylo krásné, zpracovali jsme ho bez jediného odřezku. Sůl, kmín, pepř, zamíchat a nechat odstát. Zapálit oheň, do kotlíku vrazit sádlo, rychle dokrájet cibuli a už se od kurtů nesla vůně smažené cibulky.
Pět kotlíků nad ohništi doslova hrálo mistrovstvím amatérských kuchařů. Sem tam některý z vyslanců týmu nahlédl pod pokličku konkurentů. Cibulka osmažená, šup tam s masem, na dvě várky, aby nepustilo moc vody. No, pustilo, tak jsme vodu slévali do konvičky.

Ostrov na Malé Skále po roce opět bavil jarmarkem.
OBRAZEM: Ostrov na Malé Skále po roce opět bavil jarmarkem

Samozřejmostí bylo drobné popichování. „Tak to nemám starost, na nás nemáte,“ pousmál se nad naším kotlíkem člen Nohejbalu Kozinec Petr Vacek. Nechoďme kole horké kaše, ehm guláše, a předem si řekněme, že nejvíce bodů v hlasování veřejnosti získal tým Nohejbal Kozinec. „Dali jsme do guláše rum a jednu tajnou ingredienci, kterou samozřejmě neprozradíme. Až se dostaneme do fáze, že se nebudeme soutěže účastnit, možná ji prozradíme,“ pousmál se kapitán vítězného týmu Zbyšek Košek.

Ale vraťme se do souboje. Vedle Kotlíkářů měli stanoviště manželé Veszeleovi, kteří dali na naléhání Terezy Čermákové, takto jejich sousedky z Libčic. „Účastníme se každým rokem sportovně gulášového odpoledne doma v Libčicích. Tak jsme si řekli, proč si nevyrazit zagulášovat i do Železného Brodu,“ pousmál se Petr Veszelei, kterého v týmu doplňovala jen manželka. „I my jsme sice použili naše tajné ingredience, guláš se povedl, ale veřejnost rozhodla jinak, skončili jsme čtvrtí. Nevadí, když nás pozvou příští rok, přijedeme,“ pousmála se.

Na kotlíku číslo tři se činil tým Trávnice

Jak je již z názvu patrné, zahrnoval členy pořádajícího spolku. „Guláš jsem snad nikdy nevařil, takže věřím parťákům,“ poznamenal člen Trávnice Jan Mašek, mimochodem místní zastupitel. Můžeme prozradit, že sázka na parťáky tak nevyšla, protože právě Trávnice skončily na pěkném pátém místě.

Druhé místo urvali v hlasování veřejnosti borci z vesničky Těpeře spojení v týmu Mrtvolky. „Šlo nám jen o to, užít si pohodové odpoledne a to se povedlo. Za druhé místo jsme moc rádi,“ poznamenal Petr Čmuchálek.

Do Malé Skály se po roce opět sjela legendární "embéčka", společně s dalšími veteránskými vozidly vyrazila auta do Kořenova.
Do Malé Skály se po roce sjela embéčka, nechyběla ani další veteránská auta

Jedna a jedna jsou dvě, dvě a dvě jsou čtyři. Jako Kotlíkáři jsme se umístili přesně ve středu startovního pole, což jsme přes jistou dávku improvizace (jako jediní jsme neměli pokličku na kotlík, a tak ji suplovala smaltovaná mísa), přijali s nadšením. „Pracovalo se mi dobře, zvlášť cibule odsýpala,“ pochválila Tereza Čermáková.

První Železnobrodské gulášování se prostě povedlo. A to nejen díky organizátorům, ale i country kapele Kapelníci nebo dětskému centru Andílek, na jehož stanovišti si mohli děti nechal namalovat obličej. Došlo nejen na děti.