V zeleném svetru, s typickým ruksakem na zádech a nezbytnou holí. Takhle jsme ještě nedávno vídali rázovat Miloše Zapletala po Jizerských horách nebo cestou do jeho oblíbené knihovny. Krok léty zvláčněl, bystrá mysl nikoli. V pondělí oslavil rodák z moravského Prostějova a spisovatel přezdívaný liberecký Foglar devadesátiny.

Skautským ideálům, uváděným v život jeho velkým vzorem Jaroslavem Foglarem, s nímž později spolupracoval, zasvětil Miloš Zapletal nejen svou práci ve skautských oddílech, ale především svou obsáhlou tvorbu. Jeho dobrodružné romány Sedmička, Stezka odvahy či Ostrov přátelství provázely dospíváním několik generací dětí a mladých lidí. První z nich s názvem Světlušky vyšel v roce 1964. Poslední Severku vydal před pěti lety.

Ještě slavnější jsou ale jeho knihy her. Napsal jich celkem 16. Nejslavnější z nich – Encyklopedie her – vyšla kromě Německa také v Rumunsku, Estonsku a dokonce Japonsku! Sám také překládal. Například E. T. Setona a kromě angličtiny studoval i bengálštinu. Ve svém životě se nechal inspirovat nejen autorem slavného Zálesáka a zakladatelem skautingu a woodcrafterského hnutí, ale i příkladem Mahátma Gándhího.

Existenční minimum

Do Liberce přišel Miloš Zapletal z Prahy začátkem 60. let. Spolu se svou ženou, loutkoherečkou Evou Zapletalovou, a přáteli Zuzanou a Janem Schmidovými. Zatímco oni tři zakotvili v Severočeském loutkovém divadle, Miloš Zapletal nastoupil svou cestu spisovatele na volné noze. Což ve své době představovalo velkou dávku odvahy. Píše o tom v knize Pět životů. „Oficiálně nezaměstnaný soukromník, ve skutečnosti šťastný člověk, který právě začal plnit svůj dávný sen. Nechápu, kde jsem k tomu vzal odvahu. Nešlo ani tak o to, z čeho budu žít, ušetřil jsem si z nevelkého asistentského platu dost peněz, abych vydržel na volné noze nejméně rok,“ popsal zásadní životní rozhodnutí, které udělal už v roce 1957.

„Omezil jsem svoje nároky a požadavky na skutečné existenční minimum. Bydlení v mansardě přišlo na 50 korun, jídlo bylo celkem levné, šaty mi šil tatínek, do Národního divadla jsem chodil na Janáčkovu Lišku Bystroušku k stání, v univerzitní knihovně byly statisíce knih a nic jiného jsem celkem nepotřeboval. Tehdy jsem začal v praxi uplatňovat svou ideu: Budu si kupovat volný čas za peníze, které nevydělám.“

Myšlenky trvale udržitelného života, kterou o několik generací předběhl svou dobu, vštěpoval nejen svým dcerám, ale i generacím skautů v oddílech, které vedl se spisovatelem Milošem Nevrlým. I v tom prokázal v době rudých pionýrských šátků značnou dávku odvahy. Svým příkladem je vedl k vnitřní svobodě, odvaze a smysluplnému životu. S přirozenou autoritou, neokázale, ale přesto tak, že se v jeho přítomnosti člověk automaticky snažil být lepší.

Jeho vychovatelské metody ostatně uznala i Nadace Pangea, která mu před sedmi lety udělila významné ocenění. I to přijal s příznačnou skromností. „Přiznám se, že jsem byl zpočátku na velkých rozpacích, zda ji vůbec mohu přijmout. Ne snad proto, že bych si jí nevážil, právě naopak, považuji ji za velkou čest. Po dlouhém uvažování jsem došel k závěru, že cenu přijmu nikoli jen za sebe, ale za všechny skautské vůdkyně a vůdce, kteří věnují svůj volný čas dětem bez nároku na jakoukoli hmotnou odměnu. Všechny nás vedla a vede společná snaha přispět k tomu, aby v naší republice vyrůstali slušní, poctiví, pracovití mladí lidé ochotní dělat něco pro druhé, aniž by se hned ptali, co za to dostanou,“ řekl tehdy.

Reálný svět

„Knihy Miloše Zapletala pro děti a mládež patří k tomu nejlepšímu v tomto žánru. A to nejen pro českou, ale i evropskou literaturu. Jeho hrdinové jsou pro mě stejně zajímaví jako postavy z Harryho Pottera, navíc zajímavější tím, že svá dobrodružství zažívají v reálném světě, byť předinternetovém a předmobilovém,“ shrnul jeho přínos pro literaturu liberecký knihkupec Martin Fryč, který k autorovu jubileu připravil i malou výstavku.

Pro mnohé jiné ale život a tvorbu Miloše Zapletala nejlépe vystihuje věta novináře Jana Stránského: „Jeho zásluhou je svět snesitelný i v sychravých dnech.“