Snad každý pejskař zná psího psychologa Rudolfa Desenského. Pomáhá nejen psům, ale především jejich majitelům se dorozumět se svými čtyřnohými přáteli. Kromě toho zachraňuje psy, kteří jsou kvůli špatnému přístupu svých dosavadních pánů problémoví či nezvladatelní. Tento muž, který nedávno oslavil padesát let, předchozí víkend navštívil Jablonec kvůli zasedání v porotě na přehlídce Jablonecký voříšek. Jeho kroky však vedly i do Dětského domova v Jablonci, kde strávil jeden rok svého dětství.

Kdy jste měl svého prvního psa?
Svého prvního psa jsem v sedmnácti letech dostal spolu se zahradou se slovy bývalého majitele „Buď si ho nech, nebo ho dám utratit, protože soused ho chce na guláš“. Za totality tohle nebylo až tak neobvyklé.

Co to bylo za psa?
Pes byl dlouhosrstý německý ovčák Dan, každé ucho měl jinam, ale byl můj. Se svou velice silnou alergií na psí srst jsem si musel hodně držet odstup, aby mne po olíznutí od něho neodvezla záchranka do nemocnice s nekontrolovatelným astmatickým záchvatem. Musel jsem dodržovat pravidla několikerého mytí rukou, nenechat si olíznout obličej a podobně. Po půl roce veškeré příznaky alergie odezněly, denním kontaktem s alergenem si tělo vytvořilo protilátky. Sice jen na Dana, ale to se nakonec změnilo úplně.

Jak jste se dostal k léčení psích duší?
Postupem času jsem pracoval s nejrůznějšími psy, chodil jsem pravidelně na cvičák a nejvíce mne začali bavit zlomení, nedůvěřiví a jakkoli vybočující psi. Vycvičit ovčáka bylo moc snadné. Mnohem zajímavější je vrátit důvěru psa, kterého člověk zlomil a pes nikomu a ničemu nevěřil.

Kolik psů vám prošlo rukama?
Kolik takových psů bylo, už si nepamatuji. U čísla dva tisíce jsem je přestal počítat, a to bylo už hodně dávno. Staral jsem se o psy z ulice, nejvíce o ty velké. Malého psa se vždycky někdo ujal, ale těch velkých se lidé bojí, proto je za totality dost často někde v ústraní zabili. Když mi z policie volali, že někde pobíhá pes, abych si pro něho přijel, ptal jsem se, zda je velký nebo malý. Na velkého mi stačila dvě vodítka, na malé jsem si bral raději ještě deku. Takový hysterický kokřík umí nadělat na rukách pěknou paseku, kdežto uvrčené ovčáky jsem skoro vždy docela rychle přemluvil, aby se mnou nastoupili do auta a nechali se zavřít na chvíli do kotce.

Provozuje i Mikroazyl. Jací psi se k vám dostanou?
Stále pracuji se všemi psy, ale azyl poskytnu jen hodně velkým a obřím psům, ty v útulcích obvykle nechtějí. V poslední době mám u sebe hlavně středoasiaty, kavkazany, tibetské dogy a jiné chlupáče větší váhové kategorie. Několik jich tu mám na dožití, protože se mi sem dostali jako hodně nezvládnutí, nebezpeční psi, kteří nevěřili ani vlastnímu pánovi a postupem času začali věřit jenom mně nebo mým přátelům.

Lidé za vámi chodí, abyste jim poradil s výchovou jejich psů. Jak taková konzultace probíhá?
Nejčastější problém je ten, že spousta lidí říká psům povely, aniž by pes tomu rozuměl. Po lidech vyžaduji, aby psa nejprve naučili česky a pak mu předvedli, co ho chtějí naučit. Problém je v tom, že lidé jsou netrpěliví. V modu výuka musí zůstat déle. To, co funguje vlevo, nefunguje vpravo. Zkrátka pořád učím, nevyžaduji. Chybou je také dávat zákazy jako fuj, nesmíš. Tohle předvést zkrátka nelze. A to ať se jedná o čivavu nebo třeba dobrmana.

Předpokládám, že majitelé za vámi nejčastěji chodí, protože mají doma agresivního psa a nevědí si s ním rady.
To je docela běžný problém. Buď je agresivní na psy nebo na lidi, v těžších případech i na členy rodiny. Buď jim pes přerostl přes hlavu a chce být agresivní a nebo se stal agresivní špatným působením lidí. Podle toho se pak ke psovi přistupuje. Ale v obou případech je důležité normalizovat psa a opět přes výuku češtiny stanovit základní pravidla chování.

Zabýváte se trochu i léčitelstvím. Je to tak?
Ano, jezdí za mnou například lidé, jejichž psi mají epilepsii. To je trochu i psychický problém. Hodně zastávám čínský způsob medicíny, a přišel jsem na akupresurní body, které na to fungují.

Hodně se teď řeší množírny. Odráží se tento fakt na malém štěněti?
Tak předně, množírny bych trestal. Častou chybou lidí, kteří si vezmou týraného psa, je pocit lítosti, který způsobí to, že mu hodně tolerují. Ale tím jim pes rychle přeroste přes hlavu. Tady je hodně tenká čára mezi strachem a rozmazleností. Pokud si vezmu trápeného psa, tak je třeba si uvědomit, že já mu nic nedlužím. Dluží mu ten přede mnou, a to už je dávno za námi. Každému říkám, ať tu historii vymaže, začne s novým štítem. Nezohledňovat to, že je pes z množírny a především nepracovat se psem na úrovni lítosti.

Jablonec jste nenavštívil kvůli Voříškiádě poprvé. Dokonce jste tu i žil. Za jakých okolností? 
Když mi byly čtyři roky, tak jsem byl umístěný do Dětského domova v Jablonci. Protože to bylo za totality, pamatuji si, že i cesta sem na sever byla dost stresující. Strávil jsem tu zhruba rok a půl, pak si mě vzal zpátky můj otec s nevlastní matkou. Před Voříškiádou jsem se v domově zastavil. Dal jsem jim svoji knihu. Samozřejmě, že personál se už obměnil, ale teď mohou říct, že mají úspěšného chovance.

Poskytujete také azyl hodně velkým psům, o které se útulky nemohou starat. Co se s nimi děje u vás? 
Nedaleko města Písek, na úplné samotě, na prostoru o rozloze dvou hektarů mám azyl pro velké psy. Jedná se především o psy, kteří pokousali vlastní majitele. Mám vlastně dvě skupiny psů. Jedni jsou k umístění do nových domovů. V inzerci hledáme specifický druh lidí, kteří na tento druh psa stačí. Ovšem ta větší skupina jsou psi problémoví, kteří jsou neumístitelní a mohli by někoho pokousat. Tyto psy stabilizuji, a u mě už dožijí.

Jak dlouho trvá usměrnit těžko zvladatelného psa? 
To je různé, některého psa stabilizuji během dvou dnů. Jiný trvá půl roku i rok. Je to o tom, jak moc ho zničili lidi. Hlavně to je o lidech, ale i o genetice.

Když se tedy tito velcí psi dostanou k vám, je to pro ně štěstí? 
Většinou se ke mně do Mikroazylu mezi Pískem a Strakonicemi dostanou od majitelů a výjimečně beru i z útulků, když nestačí na velkého agresivního psa. Stejně jako v útulku se potýkám s omezenou kapacitou. Ta je nyní plná. Sám se starám o 28 psů.

Jak je velký Mikroazyl? 
Celý areál má přes dva hektary, je tu chatka na přenocování pro ty, kteří to k nám mají trochu z ruky. Jediná nevýhoda areálu je, že sem není přiveden elektrický proud. Ten vyrábí fotovoltaická elektrárna, abychom mohli být na netu, fungovalo čerpadlo vodárny a mrazáky s masem pro psy. Zálohu řešíme dieselovou elektrocentrálou. Fotovoltaickou elektrárnu stavíme postupně, jelikož komponenty jsou poměrně drahé a nemáme tak vysokou částku, abychom ji postavili celou naráz. Do toho vylepšujeme a hlavně zabezpečujeme výběhy pro naše psí azylanty, aby měli své pohodlí a především se nedostali nelegálně mimo areál.

To vám nikdo nepomáhá? 
Jednou za měsíc dělám akce, při kterých mi pomáhají lidé s opravou plotu, kotců a podobně.

Jak tyto aktivity financujete? 
Nikdy se nesnížím k tomu, abych i velmi cenné psy, třeba s rodokmenem, prodával a tím s nimi ztratil kontakt po osvojení. Stejně tak za pomoc s vašimi psy si neřeknu o peníze. To však neznamená, že odmítnu váš dobrovolný dar pro mé psy, jelikož se občas dostávám do finančně kritických situací. Uvítám každý finanční nebo materiální dar od lidí, kterým není má činnost lhostejná a chtějí mi pomoci. Jen si o něj neřeknu.

Jak to funguje? 
Lidé mne mohou podpořit třeba zakoupením nové reedice knihy Jak poznat psí duši. Nebo nákupem prostřednictvím jakéhokoli z bannerů na mojí webové stránce psycholog-psu.com. Některé jsou odkazy na naše dodavatele, z jiných jsou provize ve prospěch našeho Mikroazylu. K tomu je však nezbytné vypnout blokování reklam pro tento web. Máme i veřejné bankovní účty, kde nás mohou lidé podpořit. Každá koruna se hodí. Kdyby každý ze zájemců zadal trvalý příkaz na padesát korun, máme jistotu, že budeme mít pravidelně na vše potřebné.

Rudolf Desenský
• Narodila se 28. srpna 1969.
• Je praktik v oboru psychologie psů, behaviorismu a poruch chování se specializací na výuku lidí v převýchově psů.
• Zachraňuje a poskytuje azyl psům, kteří jsou kvůli špatnému přístupu svých dosavadních pánů problémoví, bázliví či nezvladatelní.
• Vystupuje v pořadu Kočka není pes, který čtvrtým rokem běží v České televizi.
• Podpořit Mikroazyl lze bankovním převodem ve prospěch transparentního bankovního účtu 2500908436 / 2010, nebo účtu u ČSOB 175744036 / 0300.