Bojuje v televizní soutěži Talentmania a má našlápnuto do semifinále. A za vše tak trochu prý může i Jablonecký Deník.

Máte neobvyklého koníčka – kouzla a čáry, jak jste se k nim dostal?
Před jedenácti lety pracovala maminka v redakci Jabloneckého Deníku a víkend trávila na soutěži kouzelníků v Železném Brodě. A já s ní. Tři dny jsem sledoval program a doma zkoušel napodobit to, co jsem viděl. Samozřejmě se mi nic nevedlo. Rodiče mi sehnali učitele – kouzelníka Libora Krátkého. Profesionál několikrát zapsaný v Guinessově knize rekordů mě naučil základy, bez kterých bych se neobešel. Dodnes jsem mu za to vděčný.

Kdy jste poprvé soutěžil?
Poprvé jsem před lidmi vystupoval na školní akademii před plným divadlem. Druhý den jsem měl svoji první soutěž v Liberci, kde jsem získal cenu „Nejmladšího účastníka“. V osmi letech, na první soutěži a hned nějaké ocenění. To mě nastartovalo. Pamatuji si, že taťka chtěl cenu odnést do auta, ale já jsem řekl: „Ne! Co kdyby někdo ukradl auto i s mojí cenou!“ Dodnes ji mám vystavenou na čestném místě vedle ostatních cen.

Pamatujete si také na nějaký pořádný trapas při svém vystoupení?
Trapas jako takový se mi snad ani nestal, naštěstí. Ale stávají se různě věci, zapomněl jsem si připravit nějakou důležitou rekvizitu nebo mi spadl celý stolek. Čaroval jsem v Německu na náměstí, kde foukal vítr. Pak nastala doslova zákeřná improvizace. Pokaždé, když se něco nepovede tak jak má, musí být člověk pohotový a zaimprovizovat, aby divák nic nepoznal. Někdy to dá pěkně zabrat. Stane se, že uprostřed čísla přestane hrát hudba. Při celém dvouhodinovém programu v jabloneckém Městském divadle jsem pokaždé části programu vběhl do zákulisí, abych se převlékl na další číslo. A jednou jsem si zapomněl zapnout kalhoty. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, ale pak jsme se tomu docela zasmáli.

close zoom_in Nezúčastňujete se jen soutěží. Vystupujete na různých akcích, pro dospělé i děti. Pro koho kouzlíte raději?
Nepamatuji, že bych měl od kouzel „dovolenou“, ale ani mi to nevadí. Vystupuji dost často. Každé vystoupení, i když je stejné, tak je úplně jiné. Vždy záleží na publiku. Jinak se mi čaruje pro děti a jinak pro dospělé třeba na firemní večírku nebo plese. Také záleží, jestli vystupuji doma nebo třeba v Německu, Rakousku a jinde, protože všude jsou jiní diváci. Nedá se říci, které publikum mi více vyhovuje. Legrace je jak s dětmi, tak s dospělými. Na každé vystoupení se těším a užívám si ho.

Často jste účastníkem soutěží i v zahraničí. Kde všude jste dokázal, že česká magie může konkurovat té zahraniční?
Často jezdím do Německa nebo do Rakouska, ale byl jsem i v Polsku, Francii či Lucembursku. Všude se jedná už o mezinárodní kongresy s obrovskou účastí jak soutěžících, tak diváků. Ale nejtěžší je to v tom, že na většině těchto velkých kongresů nejsou už žádné kategorie, ale všichni soutěží v jedné. Když se umístím na jednom z prvních třech míst mám z toho obrovskou radost.

Jsou zahraniční kouzelnická vystoupení v něčem jiná?
Zahraniční čísla jsou úplně na jiné úrovni než u nás. Většinou je mají hodně závislá na technice a na to my tady ještě nejsme zvyklí. Každé číslo má své osobité podání, nová kouzla, která překvapí třeba až v závěru. Většina z nich je originální. Málokdy se stane, aby se nějaké kouzlo opakovalo. Mnoho vystoupení je také mluvených, tedy připravených jako scénka.

close zoom_in Jak vznikají vaše programy? Máte ještě svého učitele? A co nápady?
Vymyslet úplně nový program, počínaje nápadem, kostýmem, hudbou, náplní a jinými důležitými maličkostmi, dá opravdu zabrat. A to obzvlášť, když chci přijít s něčím novým, co ještě nikdo nedělá. Některá čísla jsem stavěl měsíce a pak je několik let piloval. Například můj poslední program Fantasy of Magic jsem stavěl pět let od prvotního nápadu až do takové podoby, než jsem s ním poprvé vystoupil. Stále se upravuje za chodu a vychytávají se chybičky, vylepšuje se.

Nápady na nový program nebo na nové kouzlo přijdou, třeba když poslouchám nějakou písničku, nebo když zkouším. Napadne mě, že by šlo dané kouzlo ještě upravit a udělat z něj třeba úplně jiné. Ale také mě hodně inspirují světoví kouzelníci jako je David Copperfield, se kterým jsem měl tu čest se osobně setkat a popovídat si, nebo holanský kouzelník Hans Klok. Nápadů je někdy až příliš. I na několik nových čísel. Ale není to tak jednoduché dotáhnout nápad až do finální podoby.

close zoom_in Kouzlíte sám nebo máte tým, se kterým spolupracujete?
Mám svůj tým. Jak na jevišti, tak „backstage team“. Na jevišti se mnou spolupracují dvě asistentky a kamarádky – Gabča Halamová a Aďa Řehořková. Čarujeme spolu víc jak tři roky a myslím, že nám to klape. Nedávno jsme společně vystupovali v Německu na jednom velkém festivalu s novou show „New Illusions show“. Když jsme na ní trénovali, tak jsme se občas neshodli, což k tomu patří. Ale nakonec to vše dobře dopadlo a tleskalo nám víc jak čtyři tisíce diváků, což je opravdu nádherný pocit.

A můj tým v zákulisí? Samozřejmě rodiče, ale také mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají s nabídkami a zajištěním každého vystoupení, opravováním a šitím kostýmů a jinými věcmi. Bez nich bych se také nikam nedostal, protože dobrý tým mi umožňuje se posunou dál. Všem patří můj dík.

Máte před sebou náročné období. Čeká vás především maturita. Ale určitě máte velké plány i v kouzlení?
Jsem kouzelník ne? Tento rok bude hodně náročný. Mám už naplánovaná vystoupení, musím trénovat na nominační závody na mistrovství Německa, chtěl bych natočit promo DVD, vymýšlet další kouzla. Hodně času mi poslední dobou zabere účast v soutěži Talentmania. K tomu si chci dobře plnit i své povinnosti ve škole, připravit se na maturitu a přijímačky na vysokou. Bude to zajímavé.

close zoom_in Mám z toho trochu obavy, ale doufám, že to zvládnu. Alespoň teď jsem rád, že mi škola umožňuje dělat to, co mě baví. Ale vím, že tento rok budu muset obzvláště zabrat.

Jaký je váš životní cíl v soukromém životě a v magii?
Můj soukromý život je vlastně také magie, takže mám stejné cíle. Letos jsem si jich už pár splnil. Na začátku roku turné po Německu jako host v gala večerech, dále se mi povedlo nové „Illusions show“, a také se mi podařilo probojovat se až do přímých natáčení Talentmanie. Ale snů mám mnoho… A jeden z nich je mít svou vlastní velkolepou show a vycestovat do zahraničí. Velkým přáním je, abych v pohodě došel k maturitě a dostal se na vysokou.

Jak jste přišel k účasti v Talentmania a k postupu do semifinále?
Před čtyřmi měsíci, kdy proběhlo první kolo v Karlínském divadle, jsem vůbec nečekal, že bych postoupil tak daleko. Pak jsem prošel i druhým kolem na zámku v Miloticích, tudíž jsem se probojoval až do semifinálových přímých přenosů. Ty se konají v Bratislavě v Incheba Aréně. Samotné natáčení je zážitek sám o sobě. Ale je to jak časově, tak fyzicky i jinak velmi náročné. Jde o hodně, už to nejsou vystoupení na firemních večírcích nebo v divadlech, ale už vás uvidí celá republika. Nesmím sice nic prozrazovat, ale máte se na co těšit. Některá čísla stojí opravdu za zhlédnutí.

Takže nyní jsem mezi osmdesáti postupujícími, což už je nádherný výsledek. Ale nechám se překvapit, kam až to dotáhnu. Tak mi v sobotu 9. října držte palce a pošlete mi esemeskou třeba hlas. Díky.