Luděk a Petra Brodští jsou srdcaři, jejich srdce, životy i dvůr u domu na Chutnovce naplnila auta, hlavně Škoda 100 v několika provedeních. “Auta mě berou od mládí, zrovna ty závodní Škodovky asi nejvíc,” svěřil se v úvodu našeho povídání řidič závoďáku Luděk. Jako kluk z vesnice měl k autům blízko. Podobně je na tom i jeho žena a spolujezdkyně/navigátorka posádky Petra. “Taťka nás bral od malička koukat na Bohemku. Už od základky jsem měla takový rally sen,” vysvětlila ona. Ani jeden z nich ale není vyloženě z rodiny automobilových závodníků nebo mechaniků. Přesto se společně zamilovali do poměrně unikátního koníčku. Jezdí rally závody historických aut ve Škodě 100, kterou si svépomocí postavili. “Měli bychom upřesnit, že správné označení naší závodní verze je Škoda 120 S Rallye,” dodal Luděk s tím, že hovorově se jí říká “esko”.

Závodní auto si postavili sami bez sponzorů

Aby mohl člověk závodit, je potřeba mít nejprve auto. Brodští k tomu přistupovali pěkně od podlahy, nebo lépe řečeno od karoserie. Podle Luďka má člověk dvě možnosti, buď si sehnat auto s platnými doklady a opravit ho, což je jednodušší, nebo si ho postavit celé od začátku, což je cesta plná nejen práce, ale i papírování. “Důležité je, aby byla v co nejlepším stavu karosérie, nesmí být shnilá. Spousta se toho dá vyvařit, ale co nejzachovalejší základ je do začátku důležitý,” popsal Luděk rozhodování. On sehnal auto, které doklady nemělo. Kromě oprav, shánění dílů je proto čekalo spousta papírování. Úřady na takový proces totiž pohlížejí jako na stavbu nového vozu. “Museli jsme třeba sepisovat návod k údržbě,” pousmála se Petra.

Aby mohlo auto závodit v kategorii historiků, musí jít o přesnou kopii “závoďáku” své doby. “Je potřeba koupit homologační listy od autoklubu, což je takový návod, jak má auto vypadat a co v něm může a nemůže být,” vysvětlila Petra. V dokumentu jsou i změny a výjimky, kterými se závodní Škoda 100 lišila od sériově vyráběných vozů. Závodní verze například nemá nárazníky, zepředu za čelem má velký chladič a lemy zadních blatníků jsou kulaté. Liší se samozřejmě i po technické stránce, motorem, převodovkou a podvozkem. Dokud jezdili manželé Brodští ještě amatérské závody, byl v autě motor 1,4, pro oficiální soutěžení ho ale museli vyměnit za 1,2. Jejich verze auta má oproti té ze 70. let moderní bezpečnostní prvky, viditelné jsou hlavně sedačky a bezpečnostní pásy i ochranný rám vzadu.

Liberecká zoo slaví mláďata nosálů.
Nosálové mají mláďata! Liberecká zoo hlásí další přírůstky

Svého poměrně nákladného koníčka zatím manželé Brodští platí z rodinného rozpočtu. Sponzor by se jim určitě hodil, ale ještě neměli štěstí. “Když bude víc financí, budeme moct auto zdokonalovat a na tom určitě závisí i výsledné časy v cíli,” vysvětlil Luděk. Zatím jsou jejich jediným sponzorem jeho kolegové v práci, kteří mu nejen fandí, ale založili pro něj i kasičku na drobné příspěvky.

O rally mistrovství se jim zpočátku ani nezdálo

Se svojí tehdy ještě Škodou 100 začínali na amatérských závodech. “Vždycky jsme upravili auto pro nějaký závod, jeli jsme jednou a oni ho pak zrušili,” vysvětlila Petra s tím, že se to nestalo jenom jednou. Amatérské soutěže se konaly taky na vzdálenějších místech. Proto se postupně rozhodli auto upravit a zapojit se do oficiálních akcí. “Dvě sezóny jsme jezdili jako legendy, což je jenom exhibice, čas se neměří, je to prostě show pro diváky,” řekla Petra. První velkou akcí pro ně byla Bohemia Rally Legend v roce 2021. “Super bylo, že po dvacetileté pauze zařadili erzetu Kvítkovice, která vede přes vesnici, ze které pocházím,” usmála se navigátorka a spolujezdkyně. Z první Rally Bohemia mají také na kapotě své závodní škodovky samolepku na památku.

Poznáte podle fotek obec na Liberecku?
KVÍZ pro cestovatele: Poznáte města a obce na Liberecku na fotografiích?

Pak teprve se pustili do závodů mistrovství republiky, rok a půl trvala manželům přestavba, aby splňovali všechna kritéria. “Ve svých úplných začátcích jsem to hlavně obdivoval a neměl jsem tušení, že bychom mohli závodit na mistrovství, to pro mě bylo nepředstavitelné. Ale jeden kamarád do mě tak dlouho vandroval, abychom to taky postavili na historiky na závody, až jsme to udělali a vyběhali si i potřebné papíry,” popsal postupnou cestu k soutěžím Luděk a dodal, že to pro něj bylo splnění snu a ohromně si užívá tu atmosféru, diváky a všechno kolem. “Na závod padnou peníze jako na dovolenou u moře, takže si to jezdíme hlavně užít,” dodala Petra. Za největší závodní úspěch považují první místo ve skupině na rally v Železných horách.

Zdroj: Janča Vránová

Letos se jim zatím úplně nedařilo, při prvním závodě skončili v příkopě. “Nebyla to úplně bouračka, nešli jsme tam po čumáku. Honil jsem se tam s jedním žigulem. První erzetu toho závodu jsme zajeli moc pěkně, ale na druhé jsme přilítli do zatáčky a skončili v pangejru, ale v takovém hlubokém, že z něj nešlo vyjet. Naštěstí se nikomu ani autu nic nestalo,” rozpovídal se Luděk s tím, že toho zmíněného “žigula” stejně pak dali do jiné kategorie.

Do rozpisu rally závodu si dinosaury nemalují

Letos mají závodníci v plánu minimálně dva další závody, později v létě to budou Hustopeče a Rally Bohemia, teď se vrátili z Českého Krumlova. “My s Petrou vyrážíme už ve středu naší nezávodní stovkou, další den za námi se vyrazili kamarádi s dodávkou a závoďákem na podvalu. Kromě vybavení servisu si vezeme taky dva velké barely benzínu,” popsal Luděk. „Oficiálně je závod třeba pátek až sobota, ale pro nás začíná už ve středu. První přijde na řadu administrativní přejímka, kde dostaneme itinerář závodu s trasami, které musíme se závodním vozem dodržovat. Monitorovací GPS krabičku, která hlídá naši rychlost a polohu v civilním, tréninkovém voze. A v neposlední řadě i samolepky se startovními čísly, kterými musíme polepit naše esko,“ popsala Petra.

Zdroj: JNK for Competitors

Když dorazí na místo, mají možnost si před každým závodem trať třikrát projet podle itineráře. “Já bych podle toho itineráře asi nikam nedojel,” svěřil se pobaveně Luděk, když si manželka při rozhovoru na chvilku odskočila. “První kolo si trasu prohlédneme, při druhém průjezdu si řidič nadiktuje poznámky a při třetím si to ještě kontrolujeme,” popsala pak proces seznamovacích jízd Petra. Víc příležitostí si projet trasu závodníci před startem nemají. Na seznamovací jízdy je dokonce vyhrazený konkrétní čas, který se musí dodržovat.

Ilustrační foto.
VIDEO: Nejdražší kola se kradou v Libereckém kraji. Pomoct může policie značením

“Do rozpisu se uvádí hlavně, jak je zatáčka prudká a na kterou stranu se stáčí. My používáme šestibodovou stupnici. Nesmí chybět poznámky, co je za horizontem, kde je potřeba brzdit případně na co si dát pozor,” popsala podrobnosti Petra. Rychlost si do rozpisu Luděk jako řidič nediktuje. “To já nevím, no prostě musíme jet co nejrychleji,” zasmál se. Ani žádné dinosaury či speciální znaky si nemaluje pobavil se při vzpomínce na český film Tacho. “Přiznám se, že třeba právě v rozpise se snažíme pořád zlepšit,” dodal s tím, že jsou v závodění přece jenom pořád nováčci.

Na dotaz, jestli se v autě hádají odpovídají manželé, že ne. “Stalo se jednou, že jsem řekla doprava, ono to opravdu bylo doprava a on jel doleva,” pousmála se Petra. “Já jsem znejistěl, pak jsem se ptal, co říkala, ale to už jsme byli ztracení. Museli jsme trochu couvnout, ale nebyli jsme na tom místě jediní,” obhajoval se Luděk. Jiné přešlapy by taky mohl způsobit zlobící interkom v helmách, se kterým průběžně bojují. “Vlastně to je nejmodernější zařízení ve voze a řešíme s ním nejvíc problémů,” zasmála se nad tou myšlenkou spolujezdkyně. “On mě ale stejně asi moc neposlouchá,” dodala s nadsázkou.

V závodním autě vypadá rychlost hrozivěji než na videu

Na otázku, jak rychle při závodech jezdí, se ani jednomu nechce odpovídat. “V autě to vždycky vypadá hrozně rychle, ale pak se manžel kouká na videa a zase tak hrozné to není, přijde mu, že by ho předběhl i lenochod,” řekla Petra. “Tachometr je ve stovce do 160 a stalo se, že ručička už nestačila,” přiznal nakonec Luděk.

Kromě závodů by chtěla Petra letos vyrazit jejich “cestovní” stovkou na dovolenou do Chorvatska. “Už jsme takhle byli na Slovensku, od rodičů jsme dostali poukaz do hotelu do Tater, tak jsme tam jeli taky stovkou. Pochvalovali jsme si, že to bylo pohodlné i když bylo docela vedro, nebyli jsme vůbec vyklepaní,” říká Petra. Velkým snem Luďka je závodit s vlastní Škodou 130 RS. “To je ale pro nás nedostupné,” dodal zasněně. Škodovky jsou prostě jeho láskou, “Škodovky a tu stovku právě jsem měl rád od mládí, takže je to u mě asi trochu nostalgie,” uzavírá povídání Luděk.

Mohlo by vás zajímat: VIDEO, FOTO: Motorkáři si zajeli pro požehnání k bazilice v Jablonném

Zdroj: Adéla Beranová