Psal se rok 1936, když si Olga a Maxmilian Nettlovi začali v jedné z libereckých čtvrtí stavět dům. Obyčejný, středostavovský dům, ve kterém chtěli postarší manželé strávit důchod. „Bylo z toho ale jen pouhé jedno léto,“ řekl Marek Kadlec, který tu dnes se svou rodinou žije.

Mladý muž patřil k desítkám těch, kteří včera přišli před libereckou synagogu přečíst jména Židů zavražděných během nacistického holocaustu. „Odvezli je do Treblinky. Z celého transportu přežil jeden jediný člověk. Nettlovi ani jejich dcera mezi nimi nebyli,“ připomněl Kadlec osudy tří konkrétních lidí. „Je důležité si připomínat, že šlo o lidi, kteří nebyli zabiti ve válce. Byli zlikvidováni. Obyčejní lidé obyčejnými lidmi,“ pojmenoval fakta.

BEZ PRÁCE I JMÉNA

Poukázal tak na důsledky projevů rasismu, ke kterým vedla nacistická politika. „Nejdříve jim sebrali možnost vykonávat svou profesi, pak jim sebrali všechen majetek, domácí zvířata a nakonec i jména. Proto si je tu dnes připomínáme,“ vysvětlila Lea Květ z Židovské obce v Liberci. Ta má dnes 62 členů a tvoří ji lidé s židovskými kořeny nejen z Liberce, ale celého Libereckého kraje a Šluknovského výběžku.

V roce 1930 žilo v Liberci 1392 osob židovského vyznání. Z koncentračních táborů se jich vrátilo 37. Jednou z těch, kteří se do čtecího maratonu včera v Liberci zapojili, byla i Kirsty Mooney z Velké Británie. Učitelka Gymnázia F. X. Šaldy, která v Liberci žije už čtvrt století. „Vždycky v tento den na holocaust vzpomínám. Je velmi důležité na to nezapomenout,“ řekla s tím, že o tématu otevírá diskuzi i se svými studenty.

Den holocaustu, hebrejsky Jom-ha šoa, organizuje v Česku Institut terezínské iniciativy. Připadá na den, kdy bylo v roce 1943 zahájeno povstání ve varšavském ghettu. U nás se začal připomínat po roce 1989. Od roku 2006 z iniciativy České unie židovské mládeže také ve veřejném prostoru. Každý se tak může připojit ke čtení jmen lidí, kteří se stali obětí rasové nenávisti. Často šlo o celé rodiny od maličkých dětí po prarodiče.

Jména zmizelých četly desítky lidí před libereckou knihovnou stavbou smíření, kde stávala původní liberecká synagoga vypálená v roce 1938 „obyčejnými lidmi“, do jejichž myslí byla zaseta semínka vražedné nenávisti. Jména četli studenti i politici, nechyběla ani iniciátorka stavby Věra Vohlídalová nebo Pavel Jelínek, jeden z posledních žijících členů předválečné židovské komunity v Liberci.

Nezazněl tu ale už hlas Marty Kottové, liberecké Židovky, která se jako dítě dívala v Osvětimi do tváře Mengelemu. Zemřela před dvěma lety. Do té doby jezdila po školách, aby mladé přesvědčovala, že se nikdy nesmějí nechat zneužít propagandou a k čemu vedou důsledky nacionalismu.

ROMSKÉ OBĚTI

Letos podruhé se před libereckou synagogou připomínaly také romské oběti holocaustu. Některé z nich zahynuly v táboře v Letech u Písku. Romy, stejně jako Židy, chtěl Hitler vyhladit z mapy světa. „Je nutné si připomenout, jak byli lidé zabíjeni a mučeni. Jaká vůči nim kolovala nenávist. Proto je tento den důležitý i pro nás Romy,“ doplnil Jan Lányi z Romské iniciativní rady Libereckého kraje.

Jména sedmi dětských obětí romského holocaustu připomíná i sedm křížů v Liberci. Umístěny jsou nedaleko lomu, kde stál za války koncentrační tábor pro Romy. Odtud měli putovat do Osvětimi. Nejmenší z obětí, Hansi Richterovi, bylo teprve půl roku. V budoucnu má prosté dřevěné křížky nahradit důstojný památník, který bude místo holocaustu trvale připomínat.