Jedna z největších vesnických sokoloven stojí ve svahu nad Alšovicemi.

Zdejší Sokol vznikl již v devatenáctém století. Myšlenka na vlastní svatostánek se sice vynořila záhy, trvalo však více než třicet let, než se zdejší Sokolové dočkali.

Ještě v roce 1927 přemýšleli, že koupí bývalou restauraci, ale nedohodli se s majitelem na ceně. Hospodský nechtěl slevit a Sokolům se cena zdála vysoká.

A tak se v říjnu 1927 vrátili k myšlence výstavby nové sokolovny a ihned začali jednat. Koupil se pozemek od místního obyvatele pana Halamy. Začali se shánět peníze. Část vybrali mezi sebou, část si půjčili a část získali sbírkou.

Sokolové ustanovili Stavební odbor, který dostal stavbu na starosti. Ne vždy se však sešel, jako v březnu 1928. V kronice přímo stojí, že „jelikož bylo po sklářském plese a panovala Josefovská nálada (kocovina – pozn. jsd) u mnoha členů stavebního odboru, schůze se pro neúčast nemohla odbývati“.

Na dalších schůzích bylo rozděleno, kdo má co na starosti. Jeden dostal dřevo, druhý finance, třetí cement. A „každý přijal bez reptání“. Začala stavba, ale odbor záhy zjistil, že „zedníci, tesaři i dělníci se u stavby jenom klackují a koukají, aby bylo šest hodin večer.“ Členové odboru si pak rozepisovali služby na dohled nad stavbou.

27. září 1928 se konala první schůze v nové sokolovně. Na pořadu dne bylo napříkla pořízení lavičníků (podsedák na židle). Stavba pokračovala drobnými pracemi.

Těžké časy

Začínali však těžké časy. Světová krize a hrozba nacismu dolehly i na Alšovice, za jejímiž posledními domy začínali Sudety. V květnu 1938 například sociální odbor Sokolů rozděloval mouku žákům, kteří chodili do cvičení. Starosta apeluje na národní cítění. „A pro svobodu bude–li toho třeba i životy dali a posloužili vlasti“. Zároveň vyzval mladé bratry, aby co možná nejvíce cvičili sse v brannosti a střelbě. Stokorunou přispívají na sbírku České obce sokolské do sbírky Na obranu vlasti. V září 1938 atmosféra houstne, Sokolové chodí do strážní služby.

První váleční schůze 15. října 1939 je opatrná. V zápisu je jediná zmínka. Bratr Štryncl byl z neznámých důvodů internován německou policií. 23. května 1940 je zakázáno veřejné cvičení, Sokolové musí odstranit památníky, jež se vztahují k Československé republice. Další činnost Sokola je v celé republice zastavena 14. dubna 1941.

Po válce se první schůze konala již 16. května 1945. Několik Sokolů zemřelo, i v koncentračních táborech. Předválečný starosta Antonín Maryška se vrátil z Terezína a musel podstoupit léčení.

Socialismus

Rok 1948 se i po únorovém komunistickém puči vyvíjí příznivě. V březnu s pořádají Sokolové besídku k uctění památky T. G. Masaryka. V září se vzpomene úmrtí Edvarda Beneše, na dlouhou dobu posledního demokratického prezidenta. Ale již v listopadu jsou na doporučení akčních výborů vyloučeni někteří členové, například Jindřich Halama, obchodník s uhlím, jehož syn odešel do zahraničí a otec o tom věděl.

Výbor se však za další členy, kteří měli být vyloučeni postavil, byli však zbaveni funkcí. Mnozí další „odešli do těžkého průmyslu“. V listopadu 1960 se naposledy na dlouhou dobu v zápisu objevuje oslovení bratr. Sokol se stává součástí ČSTV.

Do dějin alšovického sokolovny se promítne v roce 1968 i srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Kvůli ní se sokolovna nevymalovala.

V sedmdesátých letech prošla zdejší sokolovna velkou rekonstrukcí, kdy například zmizela plochá střecha s kopulí a byla nahrazena střechou sedlovou.

Na začátku devadesátých let přichází obrození Sokola. A alšovičtí již od začátku patří mezi nejaktivnější. Pořádají akademie, výlety, sportovní, turistické i kulturní akce. Alšovický Sokol má rozepjatá křídla dodnes.