První hloučky převážně mladých lidí se objevují před Radnicí na Mírovém náměstí 22. listopadu a jsou rozháněny hlídkami SNB. Protesty nejsou organizovány a vznikají živelně, jako ohlas událostí na Národní třídě v Praze.

23. listopadu jsou to už asi dvě stovky lidí s doma vyrobenými transparenty. Objevují se portréty prezidenta Masaryka a skandování „Svobodu, svobodu!“ Přesto se zdá že SNB má této den ještě situaci pod kontrolou, i když v podstatě moc nezasahuje. Jeden esenbák po skončení protestů strhl nalepený portrét prezidenta Masaryka a rychle se vzdálil z místa autem.

24. listopadu bylo už na Mírovém náměstí několik tisíc lidí. Učitel a hudebník Zbyněk Šolc ozvučil náměstí účinnou aparaturou, která pak je používána v dalších dnech a sloužila projevům občanů. Vynikající byla Libuše Hájková, pod její taktovkou se zpívají sborově oblíbené písně prezidenta Masaryka Ach synku, synku a Teče voda teče. Oběma jmenovaným patří náš velký dík za nezapomenutelné chvíle.

Stejně pokračují demonstrace 25. listopadu, střídají se řečníci, odsuzující totalitní KSČ. Náměstí je stále ozvučeno a k davům hovoří bývalí političní vězni o svých otřesných zážitcích v komunistických vězeních a lágrech. Na schodech před Radnicí vzniká Občanské fórum, které zakládá výjezdní skupina pražských herců a studentů. Bylo to živelné, neboť nás bylo jen třináct, většinou mladých lidí, snad kromě mne. Okamžitě se uskutečnilo první jednání v nedaleké, tehdy Střední hospodářské škole s předsedou MěNV s. Čermákem, který jako jediný představitel totalitní komunistické administrativy projevil na rozdíl od výše postavených komunistů zájem o něčem jednat, neboť sekretariát KSČ měl zhasnutá světla a byl uzamčen. Nedávno ustavení členové OF mu sdělili, že 27. listopadu proběhne generální stávka na Horním, tehdy ještě Rudém náměstí, což on akceptoval. Co mu zbývalo.

26. listopadu se rozšiřuje OF a probíhá úspěšné jednání se závodním klubem JAVOZ o umístění Koordinačního centra OF na Dolním, tehdy Švermově náměstí.

27. listopadu úspěšně proběhla celostátní generální stávka, čímž bylo v podstatě rozhodnuto o ukončení vlády totalitní komunistické moci. V Jablonci nad Nisou se konalo shromáždění pracujících a studentů na Rudém, dnes Horním náměstí. Údajně tam bylo více než deset tisíc lidí. Byli tam pracující všech jabloneckých závodů a nejen studenti jabloneckých škol, ale přítomni byli ve značném počtu i studenti tanvaldského gymnázia.

KC OF začalo pracovat v suterénu již řečeného závodního klubu JAVOZ, kde jsme krátce na to zjistili, že máme v telefonu odposlouchávací zařízení(štěnici) a také to, že v restauraci klubu pravidelně vysedává několik příslušníků StB, zřejmě v naději, že v Sovětském Svazu dojde k sesazení Gorbačova, Šavarnadzeho a dalších členů Ústředního výboru KSS. Později jsem se od členů Obrody dozvěděl, že StB měla připravené seznamy pro zatčení členů OF a stávkových komisí.

Další setkání občanů probíhala v jabloneckém divadle, kde se pamatuji na vystoupení letce generála Mrázka a mnoha dalších zajímavých lidí. Těchto setkání se účastnili často také pražští herci a studenti vysokých škol.

Dokud byl prezidentem Gustáv Husák bylo nezbytné neustávat v úsilí. Probíhala jednání u kulatých stolů, kde se v jednáních s KSČ kromě OF účastnily také politické strany ČSL, SZ, ČSS, ČSSD a další. Za KSČ se prvních jednání zúčastnili vedoucí tajemník F. Klíma a pozdější poslankyně za tuto stranu L. Brynychová. Tady spadlo jablko daleko od stromu, neboť její dědeček byl velký antikomunista, bývalý četník v Topoĺčiankách na Slovensku, kde se často vídal s prezidentem Masarykem a v Jablonci částo navštěvoval mého tátu.

Dne 13. 12. 1989 na jednání u kulatého stolu slíbili výše uvedení účastníci za KSČ, že veškeré materiály StB budou uloženy a zastavena jejich zkartace. To se ovšem nestalo, neboť jablonecká StB provedla zkartaci už 17. 12. 1989.

Stanislav Matouš