Riegrovu ulici proměnili v dějiště nového filmu

Jako místo natáčení nové české komedie s názvem Šejk zvolila Česká televize lázeňské prostředí obcí Osečná a Lázně Kundratice. Na jeden den zavítaly televizní kamery i do Jablonce. A rozhodně je nešlo přehlédnout.

Úkol na dnešní den zní jasně. Reportáž z místa natáčení nebo rozhovor s některým hercem. Udělám obojí. K rozhovoru si vybírám dceru Šejka Annu Polívkovou.
S fotografem dojíždíme na místo dění takřka souběžně jako filmový štáb. Velká zaparkovaná auta mě ujišťují, že jsme tu správně.

Odchytáváme jednu z pobíhajících osob a ptáme se, kde je produkční. Ta teprve přijíždí ke cateringu, který je na místě snad vždy první. O žaludky zúčastněných musí být včas postaráno.

Ostré paprsky slunce doléhající na má ramena prozrazují, že nás čeká perné odpoledne. Fotograf se už orientuje mezi lidmi, kteří se podílejí na tvorbě filmu, ale které oči diváka neocení.

„Fotograf z Deníku je už nám opět v patách,“ s veselostí se na nás podívá jedna usměvavá, mně velmi sympatická paní.

A aby ne. Herce, produkční, kameramany i maskérky v minulých dnech naháněl náš fotograf v Osečné a v Lázních Kundratice, kde probíhá hlavní děj lázeňské komedie.

Sympatická paní, o které se následně dozvím že je hlavní kostymérkou Anny Polívkové, se ke mně nakloní a říká mi, že hned jak Anička odehraje dvě scény venku, bude prostor pro rozhovor. Kamery se totiž musí přemístit do místnosti, kde se odehrává další děj filmu.

„Hurá,“ v duchu zajásám. Bude rozhovor, kvůli němuž tu ostatně jsem.

Klapka, kamera a akce. Anička, jiné oslovení pro příjemnou mladou Polívkovou kolegové ani nemají, vychází kopec v Riegrově ulici směrem k semaforům celkem čtyřikrát. Až s přívalem motorových vozidel se záběr povedl.

Splavená odchází se převléknout. Vystartuji za ní. Marně. Sděluje mi, že je za pár minut nutná scéna s jejím filmovým otcem a v kádi musí popotlačit Šejka.
Brouzdám se tedy dál mezi herci.

Při pohledu na skvělou Pavlu Tomicovou, která utrousila na kolegu že má ještě minimálně hodinu času, mi bylo líto, že jsem si rozhovor nepřipravila pro ni. Sakra.

Nevadí, opalovačka v podobě čekání až se srovnají auta, šejk dostatečně vystrčí hlavu z kádě, policista ohlídá bezpečnost, kamery mají dobrý úhel záběru, mi krátí dlouhou chvíli.

A vida, klapka klapla jenom jednou. Vše se povedlo napoprvé. V rozhovoru mi pak Anička Polívková říká: „Naštěstí, tlačit tu káď do kopce ještě několikrát v tomhle vedru by bylo hodně namáhavé.“