Na událost s datem 14. září nevzpomíná Milan Šír z Liberce rád. „Najednou zjistíte, že jste v půlce života jen s taškou se třemi tričky,“ vrací se ve vzpomínkách na den, kdy mu začal padat dům nad hlavou. Víc si vzít nestačil. Rodina se dvěma dětmi zachránila jen holé životy.

Chvíle, kdy děti s maminkou vyběhly z domu s tím, že se trhají stěny v obýváku, byly děsivé. Stačil se ještě vrátit pro doklady a pár kousků oblečení. Pak se boční stěna zřítila. Přivolaní hasiči museli dům s těžce narušenou statikou zbourat, dovnitř už nikdo nesměl. Z dvoupodlažního domu zbyla jen hromada sutin.

Z nich teď díky ochotě a pomoci druhých vyhrabávají alespoň vzpomínky. Skládají mozaiku uplynulého života. „Podařilo se nám třeba najít fotoalba obou našich dětí, vyhrabali jsme i svatební fotky,“ konstatuje Milan Šír.

Téměř ihned po události se v Liberci zvedla velká vlna solidarity. „Sousedé nám nabídli pomoc, bydlíme u nich v přízemí, za což jsme vděční. Děti mají blízko do školy a můžeme také krmit zvířata, která máme na zahradě,“ posílá Šír díky svým sousedům.

Pomáhá město i firmy

Peněžitou pomoc schválilo zastupitelstvo Liberce a další částky proudí také na transparentní účet. „Pokud všechno dobře dopadne a pojišťovna nám škodu zaplatí, pošleme vybranou částku dál někomu, komu se stalo podobné neštěstí,“ dodává Šír.

Tragédii na Františkově zaznamenal v médiích také František Drešer, majitel firmy Perena, která se zabývá likvidací odpadů. Právě na ni se rodina obrátila s žádostí o odvoz hromady sutin, ve kterou se proměnil jejich domov. „Když jsem viděl, jak jsou nešťastní, rozhodl jsem se udělat to zadarmo,“ říká František Drešer, který do dobré věci „zatáhl“ i další firmy: Bagrotrans pana Resla a H.G.T. pana Hanuše. „Šli do toho s námi, vozili jsme odpad k nám, kde jsme se ho snažili třídit a nalézt v něm ještě něco užitečného,“ líčí majitel firmy. „Příště může něco postihnout nás, tak nám třeba taky někdo pomůže,“ dodává Drešer.

Likvidace sutin by za normálních okolností přišla na dvě stě až tři sta tisíc. „Chystali jsme se, že to budeme uklízet s rodinou a přáteli ručně. Ale třeba pan bagrista pracoval s přesností hodináře,“ popisuje Milan Šír a vděčně dodává: „Za celou rodinu moc a moc děkuji. Věci člověk nahradí, nádobí, nábytek, i ten dům… Ale něco nahradit nejde. Díky nim se nám alespoň část vzpomínek vrátí,“ uzavírá.